písni rozmlouvá s Hospodinem, kde úzkost a svár prudké
své duše vyrovnává melodií náboženského zpěvu, kde po
stopádb ža1můvytváří pro zpěvník bratrský svou medita.
tivní lyriku. Otakar Hostinský, který analysou odborných
prací Blahoslavových doposud nejhloub pronikl ke dnu
jeho lidství, vymezil přesně okruh duchovní poesie Blaho·
slavovy, jak ji poznáváme z kancionálu Samotulského:
v rozhorlení a hněvu boje o ohroženou Jednotu, v stísněné
náladě, protrhované však přece paprsky důvěry v Boha,
v hodinách pochybností a zmatků obrací se biskup Jednoty
k Pánu a to nikoliv suchopárným výkladem dogmaticikým
ani neosobní parafrazí bible, nýbrž vážným a vroucím roz·
jímáním neb horoucí lyrikou stojící na rozhraní žalmů a
modliteb; ježto pak při veškeré bezprostřednosti vřelého
citu nemluví pouze za sebe, nýbrž za celou svěřenou mu cír.
kev, dbá stručné jadrnosti, jasné lidovosti výrazu - zde pře.
konává reformační křesťan nadobro učeného humanistu,
zde vítězí českobratrský mistr nad žákem latinských škol
ve Vitemberce.

*

Toliko v posvěcených chvilícih. náboženské inspirace pH
lyricikém tvoření ocítal se Jan Blahoslav tváří a v tvář sao
mému Bohu. Pak si uvědomoval jeho bezprostřední
blízkost, pak se nezdržoval na dráze radostného a opojného
poznání ani učeností ani bohoslovím, nýbrž přenášel se
k božímu trůnu odvážným vichrem svého citu. Leč to byly
okamžiky výjimečné.

Vitemberská reformace, která neposkytla jen Blahosla.
vovu mládí kvas poznání, nýbrž celému jeho životu zorný
úhel myšlenkový, smetla v radikálním rozmachu osvobodi·
vých svých počátků všecky zprostředkující činitele mezi kře.
sťanem a Bohem, jež průběhem dějin církevních ztuhly
v překážky opravdového spojení. Avšak když soustavně
promyšlená lutherská theologie uzavřela sňatek s humanismem
Melandtthonovým, vstoupila mezi protestantského věřícího
a jeho Boha přehrada nová, nepovolnější a nebezpečnější

21