ridovi a Heleně, o Medei a Jasonovi, ltalmantovi a
Kassandře, o svůdné Didoně a cudné Lukrecii a střídaje je
s genrovýnů příběhy o Adamu a Evě, o Betsabě a
Davidovi, o Juditě před Holofernem, připomíná mimoděk
prostoduché obrazy německé renesance, XV'láště deskové malby
Lukáše Cranacha, před nimiž pravděpodobně Blahoslav
nejednou postá!l za vitemberských svých studií. Bodří
primitivové rydla a štětce na sever od Alp vyjádřili lépe než
jejich konvenČině a rétoricky veršující krajané zmatený
a přece rozkoše plný vzruch bytosti, která s ruměncem si
uvědomuje, jak její hranatá karakternost jihne v teplém
větru svobodné lásky k přírodě, a jak se středověká
mentalita vzdává smyslového opojení novýnů skutečnostmi. Tyto
psymologické motivy, třebaže využity mravokárně,
naplňují spisek Blaihoslavův: opětovně líčí vzrušený karatel,
kterak smyslová a citová oblast duše lidské propadá
neodolatelně mocným dojmům zevního světa, jak se jim
v přísné cudnosti zprvu brání, aby posléze zmatena a za·
hanbena uvázla jako pták na čihadle; vrací se často k obrazu
šípu v srdci, který řeže a těŽlkou bolest vzbuzuje, zároveň
však pobízí k odvetě; podává takřka fysiologický rozbor
milostného vzrušení, při němž si muž a žena podávají po.
chodeň rozžehující na tváři hned oheň i plamen červený,
hned dým bělosti; sleduje přísným, ale pronikavým zrakem
záludné hry promyšleného svůdnictví, které podkopává
veškeru duševní rovnováhu.

Blahoslav, muž vzácné vlohy visuální a horoucí lásky
k přírodě, se vyjadřuje často způsobem doslova výtvarni.
ckým, nikdy tak mistrovsky, jako v proslulém odstavci,
malujícím ideál tělesné krásy mužské: "Člověk sličný, spa.
nilé postavy, údů a všeho těla a zvláště pak obličeje ušlech.
tilého, barvy libé, bílé a červené neb drobet snědé, zvláště
jsou-li k tomu oči černé, vlasy jasné, všimni údové těla
zachovávají-li svou míru, ani příliš hrubí, strojní, takže
hned všecken obličej ukazuje přirozeně ušloohtilost a
zdařilost. Tu z samé té osoby jako plamen plápolá jakási
milostnost a vámost, ano, řídko kdo člověka toho nemiluje,

2

17