vědecký dějepis nezná, vlní se poI!le obecné ilanenové
tradice celé zpěněné a zkrvavené moře naší vlastenecké
historie: z předvěkých .m!1h noří seilysá homole Řípu, ahy
se ,božimu 'lidu pH vstupu do dě'jin nabídla za požehnaný
práh, v nejistých dýmech prorocké tuehy ztrácí se lesnaté
témě Blaníka, když bylo lůno hory vydalo zemi ochranu
a záchranu.

Jako řipská báje o ČeChovi a jeho lidu, připomínající
Mojžíše na hoře N eho před příchodem do země zaslíbené,
není ani Iblanická legenda o rytířském, pomocném vojsku,
zakletém v útrdhácih hory, výhradním majetkem lidu
a země, jež v ní nalezly .apoteosu svých nadějí, zocelených
ve zkouškách nejtlrpčích, ba zdomácněla v Čechách později,
než by se povrcihní odhad nadál. Látkoslovný badat~l,
profesor našeho vysokého učení, Al1nošt Kraus, jde v
neobyčejně bohaté a poutavé stati, zařaděné do "Národopisného
věstníka", bedlivou cestou srovnávací a s filologickými
pomůckami po stopách pověsti o Blaniku a k opravdovému
překvapení svýoh čtenářů dovozuje, že 'legenda blanidká
v dnešní znárodnělé podobě jest dítětem romantické doby,
která podle svých potřeb a zálib obměnila rozptýlené starší
motivy původu ne právě dávného.

Z českého středověku nemáme dokladů, že by byli naši
předkové oživovali některý domácí vrch zakletým vojskem
rytířským s nějakým národnim hrdinou v čele, jako to činili
angličtí Keltové s Walesem, hostícím krále Artuše, Němci
se solnohradským Untersbergem, kde dřime Karel Veliký,
neb s Kyffhiiuserem, jenž skrývá Bedřicha Rudovousa,
a Poláci s tajemnou Babí Górou - tato středověká pověst
u nás do XVII. věku nebyila známa. Vlastenecký sběmtel
místních a dějinných pamětihodností, Bohuslav Balbín,
slyšelo Blaníku leccos zajimavého, ale nadobro 'mu byla
nepovědoma Manická legenda o rytířském vojsku na
obranu ohrožené V1lasti se svatým Václavem v čele; není
myslite1no, že by jí nebyl zaznamenal horlivý ctitel patrona
zemského, zabývající se srozeohvěním tak úchvatným
myšlenkou o osvobození a oslavě milované dOmoviny. A přece

11