I. LEGENDA BLANICKÁ

(1918.)

Vhlubokém mlčení, jakoby přísně vymodelovaném sou·
středěnou vůlí obrovitélho socihaře uajinotvorného, spočívá
těžce modrý obl.1}'s Blaníka na mirnězvměném obzoru pa.
horkatiny posázavské. Koldokola pokojný a vlídný kraj, od·
dycbující zvolna v pravidelné práci a ve skromném užívání
jejích výtěžků; cizí šlecthtickérodiny na starobylýdhzeman.
ských sídlech, tak příznačnýdhpro jižní Čechy; širé, nej.
úrodnější lány a krásně pěstěné lesy v rukách nepřátelského
velkostatkářstva; nePatmý průmysl v končině převahou
zemědělské a řídká železniční síť. Halí·li se krajina podbla.
nioká do hustého, modrého zálvoje ticha, jest to vážný k!lid
vzpomínání na vzrušený obsah předešlého ži'Vota, po němž
následovala jen mdlobná elegie: jak dávno nehostí tato pa.
mátná dějinná půda nic, co by se z daleka mohlo srov·
nati s její minUllostí! Starobylá a čistá místní jména i s
rázovitými románskými stavbami, rozesetými po vsích, svědčí
o dávném osídlení a časné kultuře; z dědin a tvrzí zdejších
shromaŽĎovalo s'Vé valné vlny lidové hnutí husitské; ještě
po bělohorské pohromě zaburácelo v těchto okresícih krvavé
povstání sedláků, tištěnýcth nábožensky i právně, 'Vedeno
reformačním vášnivcem Matyášem Ulicikým; pak nOOloOOo
před ukončením třicetileté války přeli1la se téměř až k patě
Blaníku krvavá zátopa bitevní a popřála proslulosti ne·
patmému Jankovu, aby se poté celý kraj na století odmlčel
a za souběžného hospodářského úpadku duševně odumřel.

A nade vším B1ani<, posvátný vrch národní báje, pa.
mátný všem Čecihům stejně jako jeho blíženec a protějšek
starý Říp. Mezi oběma nevysokými horami, jejicihž jmen

10