sátých letech, kdy byla kritika nazývána i "desátou
Musou", převažovala u nás občas kritika básnické tvoření. Při.
spěla sice po nejedné stránce za vedení F. X. Saldy k hlub·
šímu poznání podstaty básnictví a zvýšení uměleCké úrovně,
gle ledkdy i škodila. Stalat' se i zbraní na potírání nepohodl.
ných protiv1níků aneb chvalořcčína literární oblíbence, ne.
šetřila náležité poměrnosti a nedbala v cizomilském
eklekticismu organické tradice domácí.

Arne Novák vstoupil do literatury vyzbrojen vším, co
opravňuje mladého vzdělance k hodnocení cizi práce.
Vynikal již jako posluchač filosofie 'ZJl1ačoým rozhledem a
pozoruhodným ,nadáním spisovatelským.

Pocházeje ze známé profesorské rodiny litomyšlské
(narodi:l se v Litomyšli dne 2. března 1880), kde otec a
zejména matka T e ,r é z a byli literárně činni, stal se brzy,
jako jeho starší bratr Theodor, nadaný přírodozpytec,
pýchou a nadějí nejen svým hluboce vzdělaných rodičů,
ale i svých učitelů a všech, kdož ho poznali za jeho studií
v Litomyšli (1890-1895) a později i v Praze na gymnasiu
a na fakultě filosofické, kde byl r. 1902 promovován na
doktora filosofie.

Cítě se povolán být literárním soudcem a dějepiscem,
zatoužil se stát především také umělcem, který by
uchvacoval stylem a rázovitým podáním. O jeho názoru na sloves·
nou formu svědčí mimo jiné i jeho úvaha o Janu
Blahoslavovi, zařaděná do tohoto výboru, jíž zdůrazňuje Blaho·
sbvovu "obraznost a obrazivost mluvy" a usuzuje, že Bla.
hoslav "patří k umělcům mluvy, kteří pokládají myšlenku
za nedopověděnu, dokud jí neozřejmili a neobjasnili přímě.
rem a metaforou, a jimž názorné epiteton teprve dokresluje
představu" .

Arne NovM< od počátiku tohoto století hodnotí, oceňuje
a pos\.llZUje vše, co se mu naskytlo v naší literatuře a kultuře
od jejích počátků do doby nejnovější. Je pochopitelno, že
i sčetlý Arne Novák. s počátku jako mnozí jeho
předchůdcové a vrstevníci nacházel více kvalitativních nedostatků

6