chům třetího, čtvrtého řádu ve způsohě Hankově neho Pickově,
kdežto s opravdovými tvůrci, jakými hyli Čelakovský nehMácha,
se mezi autory těch~o textů vůhec nesetkáváme. Velký hásník
vyslovuje svou lyrikou osohní pravdu svého srdce, ale tito
hudehní skladatelé hledali slova, jimiž hy hylo vyjádřeno cítění
hromadné, duch průměru, hěžná společenská konvence. I hyli jim
drohní epigoni skutečných mistrů nejvíce po chuti, ať věnčili
nejotřelejšími ohrazy nasládlé sentimentální krajinky, ať do nich
zasazovali romantické skupiny cikánů, lovců, plavců, ať
tesknili s domovem elegickým a hřímali o jeho slavné minulosti.
Většina veršů těmito komponisty zhudehněných, i když jest
podepsána významnějšími jmény na př. A. Balcárka neh A. V.
Šmilovského, půsohí oddělena od své melodie, trapně, ano i směšně,
a literární historik, seheshovívavější, nepřipustí, že jsou
sourodým výrazem tehdejšího národního cítění. Jsou spíše jeho
náznakem, ale, okřídleny hudhou, uvolňovaly i v pěvcích i v
posluchačích své dohy ony hromadné city, jimiž společenský průměr
ohdohí předhřeznového trpně a ohdivně doprovázel
myšlenkové výhoje a mravní heroismy skutečných vůdců národního
našeho ohrození.

Arne Novák.

3