DUCH ČESKÉ VLASTENECKÉ ROMANTIKY.

Soustavné úsilí českých skladatelů, z něhož vzešly první naše
písně umělé i zajímavé náběhy ke zpěvu sborovému, souvisí od
počátku co nejtěsněji se snahami a směry domácího básnictví;
vždyť právě v době romantické se projevovalo odvěké bratrství
poesie a hudby důrazněji a důvěrněji než kdy jindy a to stejně

v Čechách jako za hranicemi. .

Přátelství takových dvojic, jakými byli typický český kantor
J.J.Ryba s prvním básnickým organisátorem českým A.
J.Puchmajerem, hudební vládce pozdní rokokové Prahy V. J. Tomášek
s náčelníkem starožitnické romantiky české V. Hankou, skvělý
dirigent a skladatel Fr. Škroup s jemnoduchým lyrikem a
kritikem J. K. Chmelenským, nebylo pouhou nahodilostí: tu
setkávali se v dorozumění i součinnosti duchové příbuzných snah a
cílů, po svěcených týmž kultem vlastenectví, někdy národně
jazykového, jindy spíše jen místního se zřejmě pražským
přízvukem. Ježto hudba, jmenovitě v tehdejší pomozartovské Praze,
měla ráz spíše mezinárodní, připadl literátům úkol, aby
probouzeli ve svých hudebních přátelích smysl národní: nejprve jim
ukazovali k domácím látkám, pak se snažili zaujmouti je pro
studium a napodobení lidových písní, konečně je nutili, aby se
zamyslili nad skutečně českým duchem i ve svém umění.

Šťastné působení podnětného a rušného Hanky na
sebevědomého konservativce Tomáška bylo jenom dočasné a znamená
v mnohostranné činnosti "starého pána z Malé strany" pouhou
episodu. Zato Josef Krasoslav Chmelenský zasáhl mocně a trvale
organisátorským svým činem, v němž se pojily tři složky:
básnická tvořivost lyrikova, bezpečný vkus hudebního znalce i
teoretika a soustavný zřetel k potřebám národního celku. Horlivý
vydavatel Věnce sdružil skladatele s básníky a postavil je do
služeb myšlenky národně obrodné; píseň, inspirovanou
hudebně i slovesně lidovým zpěvem, uvedl jako působivého činitele
do společenské zábavy probouzející se vrstvy měšťanské. Jemný
sentimelltaIik, jejž přátelé nazývali básníkem panenským, dovedl

1