Vprovod. Úvod (= vprovod) se všeobecně poklid i za skvElý kus lečnick~ho
básnictví, inspirovan~ho pro!itým nadšením pro vznešenost a pllvab přírody,
pro nekonečnost vesmíru i pro božskou moc, tající se za nf. Casoměrné
hexametry, přerývané uzavřenými slohami namnoze umné stavby, prošly dílnou
Jungmannovou. Nektar, nipoj řeckých bohll, dodhající nesmrtelnosti. Mola jak
slona pílíš, dMš. Stříberný Polik jako později v hojnější míře Kollir vokalisoval
.labičné souhlásky. Ohel polední, točna ji!ní, proti nf! se jako arktická končina
staví Zemlja t. j. Novaja Zel'lllja. Charybda proslulý a nebezpečný vír u Sicilie
(zároveň se Skyllou). Do hvězdných chomáča se tře, dodri. Sirius, nejjasnější
stálice severní oblohy. Edenský, nebeský, rajský. Eolské húrfy lyrické, podle
leckého kmene Aiolů, Eolů. Zefýreček, příiemný vítr západní. Orkus v. v.
Rounobělý brav = brav bílého rouna, ukázka uměle, ale šťastně, jeho názorně
tvořených slo!ených přídavných jmen u Poláka. Oslava větra a vichrA. Ukázka
oněch partií "Vznešenosti přírody", kde účeloslovný výklad, plynoucí z
autorova osvícenského stanoviska, nebyl zvládnut pravou silou básnickou, ale v
závěru mocně pťisobí pomysl nekonečnosti vesměrné a neustálého koloběhu hmoty.
Pověterný vicher, v. svrchu stříberný. Chamzin, vichr egyptský, zhusta spojený
se smršti pískovou. Jasoň, umělý a novotný výraz slovanský pro Phoeba, boha
slunce. Apoteosa přírody. Vzácný doklad osobně důvěrných partií v Polákově
"Vznešenosti přírody". BeUona, římská bohyně války. Morfej, Morfeus, u Aeku
syn a sluha boha spinku, tvťirce a pťivodce snů. T artarské '['yzáblice, starověké
strašné bohyně prokleti a trestu, pronásledující zločince, usazené v podsvětí,
Tartarů, u Aeku Erinye, u Aímanů Furie. Nseň slavíka. Ukázka zvukové
malby a hudebního popisu ve "Vznešenosti přírody", jím! Polák, povaha spíše
pateticky hudebná a melodicky citová, ne! malebně názorná, vynikal více, než
Hčením zjevů zrakových. Noc. Hvězdná obloha. Od této závěrečné partie Msně,
(odkud suchopárný a na Ovidia mechanicky navazující výčet zvěrokruhu
vypuštěn), vede cesta k Nerudovým "Písním kosmickým" a k Vrchlického, Duchu
a světu": takto klasicismus doby Jungmannovy okřídlil české básnictví, snad
předčasně, k budoucím rozletům vesměmým.

Ostatní dvě ukázky z Poláka jsou výňatky z jeho "Cesty do Italie", zakUdajíd
se na pobytu tamním v I. 181f-1818 a uveřejněné v Zieglerově "Dobroslavu"
v 1. 1820-1822 (úr.lné vydání v "Světové knihovně" 19°7-19°8 upravil
Jos. Bradáč). Do sV'eho básnicky a kulturně vynikajícího cestopisu - sim jej
nazýval "drožníkem" - vložil Polák několik krajinářsky i citově zanícených
Msní, v nich! se vedle nadšené lásky k Italii projevil vřelý podiv pro klasický
starověk a kultivovaný umělecký smysl pro vzdělanou, spanile klidnou a věčně
velebnou krajinu "vergiliovskou"; podobně se na ni díval také jiný klasicista
český, Jan Kollir, ve svém cestopise, z r. 1841 (viz Arne Novák, Krajina
vergiliovská ve sborníku Pio vati 1930, str. 135-143). Benátky. Veneciánsko =
Benátsko. Boreáš = vÍtr severní. Jasen = Apollo, bůh slunce. Olympané =
lei:tí, pak římští bu}-o"e, je! bájesloví usazovalo na thesalské hole Oly:npu.
JanusAv lid. Janus, staroitalský bťih v Aímě uctívaný, zobrazovaný s dvěma
obličeji. Italové se pokládali za jeho potomky. Arkadie. krajina peloponésská,
pokládaná za blažené sídlo přirozeného života pastýřského a rolnického. Orld
tvých houf, orlové byli znamením římských legií, nošeným na žerdi v jejich
čele. Závěr básně jest krásným projevem českých sympatií s politickými snahami
o sjednocení Italie v duchu starolfmského imperia; plekvapuje z pera rakouského
d~stojníka. Starý Rtm. Kropěře, slovo znamená v staročeštině čabraku, ozdobnou
pokrývku koně u sedla.. Polák ho zde mylně užívá ve smyslu meč. Ka'pitolium
na opevněném vrchu Kapitoliu v Aímě se zvedala tvrz s chrámem Jovovým
• jinými svatyněmi i vefejnými budovami. Perun zde zaměňován za římského
boha 'Jupitera, rovn~ž boha boufe a bleskli. Cicero v. výše. Bellona v. výše.
Cnaius Pompeius Magnus (106-48 př. Kr.), velký vojev~dce a státnik límský

-127