carum libri XX, kde nám ve výpiscích ze spisovatelů antických a poznámek
o nich, zachoval mnoho cenné učené látky. E cohorte illa atd.: pleklad zni:
některý lečník neb básník z oné proslulé totiž starší třídy, t. j. klasický a "/Zorný,
nikohv obyčejný spisovatel. Vlastnost výrazt2: zde pfíslumost, vhodnost. Prtlvj
genius: zdúrazňuje vznik genia proti prúméru a pravidlu, projevuje
Jungmansouvislost se školou romantickou. Frankové = Francouzi. Miguel de Cer'l.lantes
Saavedra (1547-1616), nejvědí spisovatel ~panělský, autor humoristického "Don
Quijote", Torquato Tasso (1544-1595), velký italský básnik z rozhraní
renesance a baroka, autor slavného eposu. "Osvobozený Jerusalém". Ludovico Ariosto
(1475-1533), nejvědí epik vrcholné renesance italské, básník "Zuřivého
Rolanda". Jean Racine (1639-1699) a Pierre CorneUle (1606-1684), velcí
dram.ltičtí básníci z doby Ludvíka XIV. a vůdcové francouzského klasicismu. William
Shakespeare (1564-1616), nejvědí anglický a vůbec světový dramatik ze sklonu
anglické renesance, stejně vynikající v tragedii jako veseloMe. Jllmes Thomson
(1700-1748~, filosofický a popisný básník anglický doby osvícenské, jenž svými
"Počasy" pusobil v době Jungmannově na M. Zd. Poláka. Alexander Pope
(1688-1744), filosofický, popisný a komickohrdinský básník anglického osví·
cenství, ve sv'é době značně přeceňovaný, z nčhož i Jungmann plekládal.
Christof Friedrich Schiller (1759-18°5), mohutný dramatik německý z rozhralÚ
století XVIII. a XIX., skvělý též v baladách, z nichž také Jungmann plekládal.
Johann Wolfgang Goethe (1749-1832), básník, myslitel, přírodovědec, jímž
vrcholí písemnictví světové. Jeho i Schillerovy názory mocně působily na
Jungmannovu nauku o klasičnosti; Jungmann s velkou oblibou tlumočil jeho
balady do čeJtiny. Jan Kochanowski (1530-1584), básník renesance polské a
otec polského básnictví. Ignác Krasicki (1755-1801), bajkál polský, drahý
škole Puchmajerově. Adam Mickiewicz (1785-1855), nejvědí básník polský.
ducha romantíckého a dokonalosti klasické. Jungmann, na rozdíl od Ant.
Marka a Jana Kollára, uznával jeho velikost, ples romantický až mystický
ráz jeho děl a jeho úpornou nenávist k Rusku. Michajl Vasil]evič Lomonosov
(1711-1765) a Gavrilii Romanovič Děržavin (174)-1816), velcí básníci ruského
klasicismu; onen zároveň tvůrce nového písemnictví i literárního jazyka.
ruského. Nikolaj Michajlovič Karamzin (1766-1826), vynikající mistr
ruské pr6sy dějepisné a filosofické a obroditel ruského jazyka; jeho mistrovské
Dějiny měly značný vliv na školu Jungmannovu. Alexander Serge]e'l.lič Puškin
(1790-1837) nejvědí básník ruský, národní duchem, klasický výrazem, ač
kolenů romantických; na českou hteraturu působil od let 6o., ale
Jungmanzáhy poznal jeho velikost. V,znamenání pravd = vyjádření pravd. Hojnost
ponětí odtažitých = abstraktOlch pojmů. Visíc od plození = závisíc na. vytváření.
Vystavení básnických atd. předmětt2 = vyjádření predmětií. Francesco Guicckrdini
(1483-154°), proslulý italský dějepisec doby renesanční. Eklektická filosofie;
filosofie, vybírající z různých soustav zásady i názory bez vlastní původnosti
a jednotnosti; Jungmannův nepHznivý soud o myšlení francouzském, které dalo
celému vzdělanému světu Montaigna, Descartesa, Rousseaua, iest nespravedlivý
a podléhá zřejmě německému vlivu. Jazyk v ohledu na materii a formu
dokonalý = jazyk vynikající bohatstvím slov i rčení i plno .• tf a půvabem tvm
mluvnických. Indická literatura. Jungmann po vzoru německych romantika,
zvl. Fr. Schlegela si vysoce vážil vzdělanosti i literatury staroindické, jíž
přisuzoval těsné pHbuzenství se Slovany. Formálně plejímal na pl. básnicU
metra indická. Starosvětská klasičnost = starověká antická klasičnost. T
eutonové = starý kmen germánský, zde synekdochicky za Němce vl\bec. Tři epoch,
literatury, české rozdělení jiné, než v Jungmannově Historii literatury I!eské
(1825), přiléhá spíše ke členění ústroje jazykového, než k periodlsaci
POUtlCKokulturní. Dosti neoceněné zůstatky nejstaršího básnictví, podvržené památky,
Rukopis Královédvorský a Zelenohorský, jež jsou díly novočeskými a pocházej!

122