cítění, klasiCký korektiv než klasický ideál. Utkvělý a akademický
formalismus, arciť nutný pro mladou literaturu, v níž se autoři
musili teprve učiti metodické práci, slohové práci, umělecké
svědomitosti, vyznačuje tuto fázi českého básnického vývoje.
Vyvrcholuje v Palackého a Šafaříkových "Počátcích českého básnictví"
kde se všecka váha klade na zřetele výhradně formální, na
libozvuk řeči, na technickou vybroušenost veršovou, na časoměrnou
vytříbenost a kde se nakonec prosodie, odvozená za pomoci
německých metriků z řečtiny, prohlašuje za výhradní kriterium básnické
ceny. Toto krajní přeceňování hlediska formálního na úkor
vnitřních hodnot obsahových a požitkových zavedlo - za souhlasu
Jungmannova - oba mladistvé horlivce na scestí, i když musíme
uznati vysoký ideál kulturní, právě v souvislostí s tím v
"Počátcích", důsledně a směle propagovaný. Proti vlasteneckému
utilitářství a osvíc~nskému pojetí básnictví jako pouhé zábavy a
hry stavěla se zde svrchovanost umění, proti lehké, nezávazné
improvisaci prohlašovala se nutnost přísné formální práce, proti
tendenci se tu zdůrazňoval sloh, sourodý nejvyššímu ideálu
klasicistickému, hellénské tiché kráse, prosté velikosti a klidn.ému jasu.
Naši klasicisté, ač s nedostatečnými silami a namnoze v
jednostranném formalismu, zatoužili po nejvyšších hodnotách ducha a
poesie, a nedosáhli-li jich, odkázali je jako úkol a závazek
bu
d I I b' . ký VI od I I V á b V

. OUClm generaclm asmc m: pnr m roz et a vesmern z
oz
nost didaktické skladby Polákovy, čistá duchovost mladistvých ód
Šafaříkových a Palackého, mravně prorocké zanícení Kollárova
"Předzpěvu", heroická a patriarchální selanka v eposech Hollého
značí vesměs uvědomělé zaměření k vrcholům myšlenky a básnictvÍ.
Nesmíme považovati ani za pouhý důkaz spanilé spravedlivosti
ani za nahodilý výraz rozsáhlé slovesné tradice, jestliže právě
k těmto dílům poukázali s úctou a obdivem oba geniové
vládnoucí v nejvyšších polohách moderní poesie, Vrchlický a
Březina.

Právě v omezeném okruhu básnického spiritualismu a s nesporným
zpožděním časovým sahal klasicismus český po nejvyšších cílech
poesie světové, hlavně arciť německé; podobnou chválu možno
vzdáti i jeho snahám teoretickým, jeho úsilí estetickému. Jestliže
Jungmann se spokojil s nepůvodní a synkretickou fo·rmulad
eklektického a popularisačního nohsleda klasicismu Politze, uváděl
k nám Palacký krasovědce vůdčí rázu Schillerova, Solgerova,
Bouterwekova a zamýšlel se nad duchy minulostními, kteří mohli
poskytnouti nejvíce plodného kvasu ideového. nad Platonem,
Kantem. Shaftesburym. Takto znamenala kulturní orientace
českého klasicismu nebývalé zevropštění českého rozhledu a kromě

11