Schillerovu. Z tohoto spojení si vysvětlujeme také, proč čelní
zástupci klasicismu českého přišli z východních evangelických
končin, kde žila, protireformací neztenčena, tradice biblická a
českobratrská: Kollár, Palacký, Šafařík přijali z ní nejen biblický
sloh a kazatelský sklon, nýbrž především stálý důraz na etickou
stránku života. Z jejich projevů, jmenovitě z Kollárovy "Slávy
dcery" a v jejích stop:ich i z Čelakovského "Růže stolisté",
nezaznívá k čtenáři výzva, aby v životě uskutečňoval estetický,
nýbrž etický ideál, aby sám za vedení Prozřetelnosti pracoval
o svém osudu promyšleně a odpovědně jako o mravním díle,
aby klasickou harmonii překládal do životní prakse. Za to však
nebylo žádnému z našich klasicistů, ani vážnému kazateli Kollárovi
ani vyrovnanému pedagogu Celakovskému přáno to, co bylo
nejvyšší výsadou klasického genia Goethova, aby k harmonii dorostli
životem, vychovali se vlastními mocnými zážitky, zvláště
erotickými a společenskými. Prvek osudovosti, dar složitějšího
vývoje, schopnost růstu tragikou k harmonii chybí nadobro našemu
klasickému období, v němž převládají učenecké typy nad
básnickými povahami a kde i skutečným básníkům vedle bohatších
podmínek společenských byla nadobro odepřena i možnost
erotického vývoje podmiňujícího lyriku mohutného dechu. Že za
těchto nuzných poměrů společenských a zároveň psychických
předpokladů v povaze nečetných básníků nemohly vzniknouti
u nás tak složité formy slovesné, jako jest román neb drama,
jest na bíledni. A odtud pochopíme, proč se i nejvzdělanějšf
z našich klasicistů přímo děsili vášnivě citového, dramaticky
smyslového, tedy typicky romantického typu básnického, jejž
Goethe neb později Holderlin sami prožili a ztělesnili, proč Kollár
zavrhoval tak rozhorleně byronismus a proč Celakovský ve shodě
s Palackým odmítal Máchu.

Již Jungmann, šťastný tlumočník Miltonův, Chateaubriandův,
Goethův, spojoval novohumanistický ideál klasičnosti s
goethovským požadavkem literatury světové a se schleglovským rozhledem
po všech vrcholech evropského básnictví; oba jeho nadšení žáci,
Palacký i Celakovský, se již v mládí připravili k úkolu, který
dílem teoreticky, dílem prakticky prováděli po celý život, aby
"do starých Cech uvedli novou Evropu" a tím odčinili
pobělohorské přetržení tradice i osudné opoždění kulturní.

Ale hlavní průprava našich buditelů byla přece jen staroklasická
a z podnětu svých novohumanistických učitelů projevovali
nelíčený obdiv k Řekům, stavějíce je vysoko nad písemnictví římské,
jak poznáváme i z estetických úvah Palackého. Jestliže
Puchmajerova škola básnická přijímala starověké klasiky namnoze

9