Úvod.

Druhé desetiletí devatenáctého věku značí v předních literaturách
evropských nepopěrné vítězství romantické myšlenky, romantického
básnictví, romantické vědy, a ohlasy toho pronikají nezadditelně
též do písemnictví národů menších.

Také v dějinách našeho národního obrození můžeme v tomto
památném a úrodném decenniu, v samém sousedství Vídeňského
kongresu, který dal novou podobu Evropě porevoluční,
zaznamenati řadu událostí a zjevů, jež na pohled zahajují vstup básnické
i vědecké romantiky na naši půdu. R. 1815 přichází velký
organisátor novočeského písemnictví, Josef Jungmann, z Litoměřic
do Prahy, "se světlým vědomím úkolu svého a neoblomnou vůlí
vykonati jej" Již před tím k vánocům r. 1814, se tam vrací ze
slavistických studií vídeňských mladistvý Václav Hanka, aby
kolem sebe organisoval družinu nadšenců básnických i
vlasteneckých. R. 1817 putuje Pavel Josef Šafařík, hluboce vzdělaný a
pevně odhodlaný pro práci vědeckou, z universitního pobytu v Jeně
do Bratislavy, kde ho čeká přátelské a společenské společenství
Františka Palackého, slibující v písemnictví tak hojné ovoce. Na
jaře r. 1819 se ubírá ze Slovenska opačnou cestou do Jeny Jan
Kollár, zastaví se v Praze a vpluje tam do vod literárního
buditelství českého. Na sklonku období založeno v Praze "Vlastenecké
museum v Cechách", plodné středisko vlastivědy i studia
minulosti národní. Brzy se objevují i slovesná díla, naplněná novým
duševním ruchem českým: r. 1817 Rukopis Královédvorský a rok
na to Libušip soud, r. 1818 Palackého a Šafaříkovy "Počátkové
českého básnictví", r. 1819 Polákova "Vznešenost přírody" a na
samém pomezí desetiletí úhrnná rukověť nového písemnictví
českého, Jungmannova "Slovesnost"

Vanou-li v těchto dílech alespoň z dálky některé romantické
myšlenky, především silná idea národnostní, pozdí se jejich
slo~sná forma značně za pravým slohem romantickým, a podle typu
i povahy řadí se jejich tvůrci ke kulturnímu směru, který v
Anglii ve Francii, v Německu a Italii zatím náležel již minulosti.
S příznačně a osudově českým opožděním ovládá naše písemnictví
v tomto deceniu i v období po něm následujícím a rozvíjejícím
jeho podněty literární klasicismus.

V něm kotví Josef Jungmann, básník a teoretik, i s oběma
předními veršovci své školy, Antonínem Markem a Milotou Zdiradem
Polákem. V něm tkví kořeny svého myšlení a umění Jan Kollár
a to právě onou částí svého tvoření, která nejurčitěji vyjadřuje
jeho temperament, i František Ladislav Celakovský, přese všecky

5