15

kolébávati do snů také hučením moře kromě
vlnění lesů.

Důvěrného lyrika doplňuje básnický
tribun a polemik veřejné inspirace, vášnivě
zaujatý politickými a sociálními úzkostmi a
vždy znovu vzrušovaný ujařmováním,
pokořováním a otročením svého kmene. Již v
prvních svých knihách naslouchal pozorně
a rozechvěně inspiraci doby a v několika
ódách na Prahu, kterou si toužil
vyzdvihnouti z mlh historického tradicionalismu do
jasného ovzduší moderní velikosti, zazněla
jeho kovová struna silně a mocně. Ponořil
se pak do politických událostí, nikoliv aby
v nich nalezl podnět obecného přemýšlení
a vrhnul se do tříšti otúzek sociúlních,
nikoli aby pokoušel se o jejich řešení, nýbrž z
potřeby lyrikovy, prožíti co nejsilnčjší
otřeSy citovosti, tkyčjící kořeny až. v temných
hlouhk;lch ra<;y a kmene. Vytvořil v
improvisarh'h "T h e o d o r u 11: o m m s e II o v it<
a "H I a d", i ve "T ř ech z p ě v ech
dne Š k li i z í t ř k ů" zvláštní a svérázný
druh pnlitirké písně. Věren svojí generaci,
cítil svou národnost vždy spí~e ra<;ově.
sociálně, ano i hospodářsky, než historicky a
tradičně; avšak čistě umělecký kult síly
promítl se u něho vášnivou láskou k
samostatnosti národa a odporem k nízkému duchu
otroctví: . některé krvavé výkřiky národní