8

tiché soustrázni, později vítězí v něm pudy
odboje, vzdcru, kletby a msty.

l1ezi knihou "S o u cit u a v z do r u" a
"V y b o u ř e n Ý m i s m u t k y", kdy
vznikla "Z 1 oml' n á d u Š e", leží nejčernější
období básníkovo, období naprostého nihilismu
a pessimismu, opětně spíše dojmového než
ideového. Básník odhazuje a láme teď, co
vytvořil: pohrdá uměním písňové zkratky
a v krvavé, zlomkovité, křečovité anal-si
trhá kus po kuse ze své duše - ne již
lyrická píseň, nýbrž improvisovaná konfcsse
jest jeho básnickým útvarem. Není
náhodou,že právě nyní vstupuje Sova, jemuž
naprosto chybí dar epického rozvití děje neb
postavy - (jeho romány nemají pevné kostry.,
ale za to mnoho náladového kouzla), -
mezi prosaiky řadou skizzových kreseb
vnitřního světa, případně nadepsaných ,,1 y r i
cké vteřiny duše". Verš jest mu čímsi
příliš uzavřeným, strnulým, definitivním
pro analytický deník vzbouřeného a
rozvířeného nitra; odkládá rým; uvolňuje
rhytmus; píše konečně prósou, docela
subjektivní, neepickou, trhavou, zámlkovou. Tato
léta analytické destrukce, která současnC' a
ze stejných vnitřních příčin se Sovou
prožíval i Machar, nebyla ztracena ani pro
hásnickou formu jeho. echo pozbyl SO\,;ol-~ \ ~'r.Š
na melodičnosti, toho přibylo mu na plasti .•