ÚVOD

Když se skvělé pozorovatelské a vyprávěčské nadání
Boženy Němcové rozvíjelo nejslilměji, radili jí j,ejí literární
přátelé, zejména osvícený lékař-myslitel, Jan Ev. Purkyně,
aby se pokusila vedle harvitého povrchu lidového života
zpodobovati také hlubší duševní, zvláště pak náboženské
proudy v českém lidu. Ale B. Němcová se nezachovala
p0dle této rady, která se neshodovala s přirozenou její
vlohou. Za to mladší její přítelkyně, Karolina Světlá, se velmi
záhy přidržela oněch programních pokynů a ve svých
románech, romanetech, povídkách a kreshách z Ještěda se
zabývala nejraději mravními i náboženskými problémy,
určujícími osudy pohorských venkovanů, kraje jí nade vše
drahého. Velkorysé její obrarzy, zbarvení většinou
tragického, nevycházely však od empirického studia lidové duše:
básnířka sama, žena mohutného rozhledu a nadšeného
vzletu filosofického, vnášela na venkov ideové otázky, které
zajímaly ji samu a dávala je řešiti nadživotním postavám,
spíše výjimečným než typickým, které osudem i povahou
byly zosnovány poclle osobnosti své tvůl.'kyně. I zůstal
požadavek, taik prozíravě vyslovený PUl.'kyní, vlastně nesplněn,
až k jeho řešení přistoupíla, na samém sklonku XIX. věku,
třetí velká spisovatelka česká, přímá žačka a pokračovatelka
Karoliny Světlé, Teréza Nováková.

Ja:ko Karolina Světlá byla i Teréza Nováková rodem
Pražka, ale ještě větší měrou než její učitelka měla v žilách
krev německou. Předkové její po přeslici hyli moravští
Němci, a i rodina jejího otce Františka Lanhausa, ač
usazena v Hradci Králové, byla původu a vzdělání německého.
Když se Teréza Lanhausová dne 31. července 1853 svým

5