14

pivéh10 veselí. Tento Nerudův humor temeni z
oddané a něhyplné lásky k celém u veškerenstvu a
z radostného vědomí o bratrství všech zjevů: není
v kosmu praničeho, co by nebylo lze obejmouti
v shovívavé a teplé náručí.

Ale jako u všech velikých humoristů, u Nerudy.
derou se často zpod úsměvu hořké a bolestné slzl"
Srdce, které touží zahrnouti něhou celý svět,
uvedomuje si chvílemi, že jest osamělé, opuštěné a
zrazené. Všecko, čím osud kdy zranil Nerudovu
citlivou bytost, ozve se v takové chvíli: smutť€ní
vzpomínka na milovanou matku, hoře nenaplněné lásky,
teskné zkušenosti z národního boje - také pro vše
to nachází tvůrčí Nerudova obraznost obdoby fl
podobenství v dění kosmickém. Srovnány s
rozmarnými a hravými kusy "Písní kosmických"'J'Sou spíše
výjimkou ony básně, v nichž "humorist . o koutku
jde a pláče". Nedčje se to vždycky stejným
způsobem. Několikráte užívá básníkúv smutek
pathetického slohu a vybírá si největší události vesměrné
za ilustraci vnitřnihó naladění: smrt měsíce,
vychladnutí slunce, věčný boj v sO:lstavě nebeské.
Jindy - a tu Neruda jest nejvíce svůj - prozradí se
básníkovo skryté hoře jen kradmo, náhlým
výkřikem, nestřeŽJeným povzdechem; tak v XXX. a XXXI.
básni, které práve tímto uměním diskretní a
obsažné nárfovědi ohlašují pozdější mužně ú~ečnou a
hutnou lyriku "Prostých motivťi".

Z těchto předpokladl'! myšlenkového i citového
života Nerudova vznikaly r. 1877 "Písně kosmické",
o nichž auktor vyznal v listopa.du toho roku, že
je "češe a myje, šl,robí a žehlí co nejneúnavněji".
Již ukázky v ":asopis'ech dosvědčovaly, že básník
při svém odváiném letu vesmírem stále střídá
způsob výrazový, a že jest mu těžko udržeti se v témže
slohu. Připouští to Neruda sám v rozmarném feuille-