13

hativších myšlenlwvý svět Nerudův. Jejichtvíirc.e
musil dříve dospěti ve šk!oleživota k mužnému
vyrovnání s losudem, s nímž v "Hřbitovním kvítí" a
v "Knihách v,eršů" se i'eště 'urputně přel a bolestně
hrdlil. Právě počátkem sedmdesátých let Jan Ne~
ruda mravně a citově vyspěl a vyhranil se:
tenikráte mohl pro druhé vydaní "Knih veršlt" ,napsati
hrdá á statečná slova: .

"Snad 'osud lecjaký má ještě sen:

však stál jsem vždy, kde svaté stálo právo,
a v mysli mé i v prsou vs,echno zdrávo X
nechť nový cíl da tedy pový den,

zas začniž znovu !osud, jak by od dítěte,
jinými do mne, mnou do jiných prát @
'nechť čímkoli jsem ještě v božím světě,
čím budu kdy, tím také budu rád."

Neruda přestál takto nadobro krisi zjitřeného
svého subjektivismu. Nyní dovedl ukrýti žal svého
srdce pod vřelý zájem o dobro národa a pokrok
lidstva j nyní uměl oddati se pestré hře jevů a
milovati svět pro ni; nyní neváhal již hledati a na-,
cházeti štěstí ve věčném řádu vznikání a zanikání, .
v nekonečném dramatě lásky, zrození a smrti.
Neruda 'stal se zralým a hotovým mužem.

Nejsladším a nejšťavnatějším ovocem tohoto Ne- '
rlfd~va uzrání jest jeho l!0výšený hu~or, jeh.o,ž
,bá~mcka díla Nerudova pred "Plsněml kosmlckyml"
!neznala. Stíraje rozdíl mezi oblastí vznešenou a d ů-,
iVěrným světem drobných starostí a radostí lidských,
Neruda spojuje vše laskavým svým úsměvem a
jas'nýmsvýrh rozmarem: dtí se stejně doma mezi
stálicemi jako ve ,veselém reji rnladýéh tanečníků.
Nezná 'ničeho tak nepatrného, aby to nepřenesl v
oprazné své řeči do říše hvězd a neostýchá se strhnouti
bolestné záhady všehomíra do bUJné hry svého ky-