12

které nejmohutněji a nejodvážněji vyjádřil vlašský
myslitel stoleti XVI. Oiordano Bruno ~ není-li země
stredem světa, není ani člověk sti'edemstvoi"ení; naše
sluneční soustava· jest jen jedna vedle nesČletných
soustav jiných; vesmír jest nekonečný co do
prostoru i do času, nemaJe ani obvodu ani středu.
Světovým pvým náwrem čelí Neruda vědomě jak
názjoru bohoslovnému, jenž vykládá vinik zjevů
přímým zasahováním osobní mocnosti, tak náz:oru
metafysickému, lqt1erý zjevům plOdkládá abstraktní síly
přirooní. I jeví se bálsn~k "Písní kosmických" stou
penůem onoho vědeckého p'OSitivismu, jehož vůdci byli
francQ:utští filosof,OIvě XIX. století Comt~ a Littré:
rovná si zákony stanovené pooitivní~ni vědami v
soustavu i uvědomuje si, že vykládati tyto přírodní
zákQny přesahuje hranice lidského včdomÍ stanovené i
pokládá původ ~ konec věcí za otázky! nerozřešitelné.

Jest patrno, že Neruda v úplné shodě s
moderním myšlením vůbec kolísá mezi oběma krajnostmi
ideového !Opojení a rozumové resignace. Jakmile
zadumá se básník nad nekonečnootí světů, nad
vznešenou zákonností jevů vesměrných, nad věčným
dramatem vznikání a hynutí v kosmu, uchvacuje jej
mocná vlna nadšen.í:

"Klečím a hledím v nebe líc,
myšlenka letí světům vstříc
vysoko .- přelvysoko

a slza vhrkla v oko./I

'Jindy však, třeba řidčeji, zamyslí se poeta nad
nepatrností lidského bytí, nad krátkostí
pozemského štěstí, nad úzkými hranicemi našeho poznáni i
pak nezoufá, ;nýb11z oddaně přijímá: svou sudbu.

"Písně kosmické" nebyly by však mohly
vzniknouti jako pouhý bá,snický, ohlas těchto n~růl obo-