10

Avšak IQ<! tohoto nesmělého tušení hlubší
příbuznosti meti zjev/;', kosmickými a životem lidským
vedla vzdálená draha k p\omyšlenému jednotnému
nároru o zákonech řídíCICh vesmír a 'O jejich
vztazích k člověku. Neruda urazil dráhu tu na počátku
let sedmdesátých. V rozmarném feumetonu v
"Národních Listech" dne 14. února 1875 (viz Sebrané
spisy Jana Nerudy díl XXVIII. ,,2ertem do
pravdy" I. str. 347 -350) ozývá se při příležitosti
obievení iI10vé hvězdy,. R. Falbem po prvé NerudůV1
zivý a vážný zájem tO moderní hvězdářství. Neruda
}):)Směšně odmítá p!ňežílé obrazné a: bájeslovné vý-.
razy, !kterými hásníci ~pravidla Hčí.vají zl1vězděné
ne.be, se zatrpklým humorem zmiňuje se o úzk)'ch
hranicích lidského poznání a s'e zanícením, jež není
pravidlem v žertovných táčkách pod čarou, rozvádí
myšlenku 'O 'Obrovské časove déloe, Které potřebUje
paprsek světelný, než z hvězdy ve vesmíru dojde na
naši zemi. V,ědeck!ou tu představu Neruda si
neobyčejně zamiloval a v "P:ísních kosmických" se zálibou
rozváděl .(vizč. IX., X. a XXXVI.); není
nezajímavo povšimnouti si, jaký jí dal výraz j'eště před
knihou .svých vesměrných zpěvu; "Ta hvětda
Falbova," pr:av1 v 'besídce z r. 1875, "nejspíš stokrát větší
než samolibá :naše zeměkoule je as starší než
lidstvo a přetrvá snad lidstvo. Je nejspíš tak 'Vzdálena,
že paprslek, který se oka faloova dotknul, byl dříve
zní vyslán, než člověk dospěl na astronoma, a
dopladl na 'naši zemi teprve teď, po pouti tisícileté Đ
'Po :pouti tisícileté jako velké pravdy. Ba je i možno,
ze :hvězda ta ani nežije. Snad jiz zhasla, a my ji
vidíme teprv ted', po smrti jej!. Carokrásný to sen!
Krásnější ,než všechna poesie - ""orlí myšlenko,
Ik z'emi sklesni, smělá fantasie lidská, vyhoď kotvu
svou, ,aby S'CIS zdie nerotpilynula!"
I
feuilleton Nerudův napovíd~1 že básník osvojuje