než dekadenty. Byli schopni citů a vášní všech a vyháněli je do
krajnosti, nestavějíce se nikdy uprostřed cesty. Ještě v čase, kdy
v ostatní Evropě zavládl střízlivý rozum a nutil všecky mohutné
duše s chladnou svou rozvahou, aby se omezily výhradně pro
polohy střední, žila pražská duše barokní vnitřní prudkostí, jsouc
především pathetická.

Za doby tereziánské, tak bezbarvé a ploché v obecné své vlídnosti
a v občanských svých ctnostech, se baroko v Praze vyžívá.
Jakmile odumřely základní jeho ideje, nemohly se dlouho udržeti
ani tvarové prostředky: sloh přestal býti slohem a poklesl na
pouhou rutinu. Kde se stavělo barokně, zmizela vznešenost a
pádnost, uhýbajíc se elegantní lehkosti: dekorační umělci zaujímali
postupně místa tektonických tvůrců; pathos ustupoval rozmaru.
Střízlivě bylo přestavěno a obnoveno hradní křídlo, v němž kdysi
na úsvitu baroka melancholický císař dumávalo smyslu své
podmračné existence. Nevznikají již chrámy, ježto ubývá zbožnosti;
paláce, vesměs v drobném rozměru, budují se nikoliv pro
vznešené a tvůrčí rody šlechtické, nýbrž pro aristokraty mladých erbů
a úřednické minulosti.

Zvolna nadchází věk rokoka: styl francouzský po slohu vlašském,
ženský půvab po mužné opravdovosti, hudební řešení po
stavitelském idealismu. Jaká hravá a křehká gracie vyznačuje důvěrně
světské průčelí strahovské knihovny proti sousední těžkopádné
a přísně duchovní nádheře opatského chrámu Nanebevzetí Panny
Marie - stopadesát let vepsáno jest velmi znatelným písmem do
této mezery! Jakým lehounkým a bezstarostným úsměvem vítá
arcibiskupská residence chodce, který se právě nasytil kypivého
pathosu, jímž rozkazuje pompésní vstup do královského hradu
z doby Matyášovy, a který se oddal vyrovnanému klidu
florent
34