nebes, jejíž osudy vypráví spíše konvenčně než epicky Casa santa
v kameni a nástropní malby chrámku v barvách, provázena jest
celou družinou světic a mučednic - a všecky náleží k typu
erotickému, jejž nesmrtelným učinil Bernini svou svatou Terezií.
V chrámě nastavuje slunci a zrakům diváků růžovou plnost
panenských ňader svatá Háta, a proti ní svatá Apolena koketuje
kouzlem dívčích svých úst. V ambitech se svíjí poloobnažená
Magdalena, nejisto, zda kajícností či rozkoší a perversí, svatá
Starosta, ukřižovaná v nápadných šatech, ale s mužskou bradou
dráždí záhadou hermafroditismu. Vše jest ponořeno v přítmí,
jímž jako by šuměly utajené polibky a šelest hedvábného,
pomačkávaného šatu, leč ve vzduchu jest rozptýleno ještě cosi
jiného: vůně hrobky a příchuť tlení.

Baroko nacházelo se zálibou trpkou rozkoš z hrůzy rozkladu, slast
to, v níž se kochají nervy, prošedší již primitivnějšími stupni
vzrušení smyslového. Doba, která si stále dávala malovati
mučedníky v nejrůznějších a nejukrutnějších způsobech trýznění
a mučení, kořila se mravním smyslem síle jejich vůle, která snáší
i smrt a její strázeň hrdinsky; sytila svůj citový život mocným
pathosept krajní bolesti, ale odměňovala se i slastí tlení a
uhnívání. Lealův obraz "Dvě mrtvoly hlodané červy", který prý
objednal historický don ]uan, mohl vzniknouti v Praze jako v
Seville, nebyl by se cizoJcrajně vyjímal u barnabitů na Hradčanech,
kde se úcta mnišek kupí kolem vonné mumie blahoslavené Elekty,
nebo na Strahově, kde tolik koster, oděných do drahých látek
a krumplování, se účastní bohoslužeb jako triumfální zbytky
vojska Církve Vítězné.

Mohlo by se zdáti, že tento sklon k rozkošem podivným a
výstředním je svědectvím pro chorobnou citlivost duše barokní;
a přece lidé XVII. i počínajícího XVIII. věku nebyli ničím méně

33