někud již vyžilí mužové činu, ponuří hrdinové kázně, jak se zdá,
spíše v táboře než v koleji. Brokoff a Brandl nezobrazili jich však
uprostřed pravidelného chodu organisačního díla, nýbrž v
dramatické vteřině vytržení: Borgiáš exaltován jest zázrakem
eucharistie, Jiří Plachý válečným napětím požárů, kde jeho velení
nabývá dosahu konečného vítězství nad švédskými kacíři.

Zdálo by se, že mnohem menší intensitou vůle byli vyzbrojeni
asketové a bohoslovci, kteří skládali jaksi průměr církevníků
protireformačních, a jejichž obrovitými kasárnami bylo Klementinum.
V čele jich kráčí raný protagonista protireformace v Čechách,
ponurý a důsledný Petr Canisius. Nejinak než ve španělských
malířích primitivech, jejichž extatický náboženský pathos užívá
výtvarné mluvy holandských naturalistů, spojují se v tomto temném
pedagogovi a pronikavém apologetovi živly španělské s prvky
germánskými. Rodák z Nimweg má neúprosné rozumářství a
fanatickou logičnost svého kmene, avšak postaví ji do služeb
náboženských koncepcí španělského generalissima protireformace.
Dlouholetým pobytem v Německu pozná, jakými zbraněmi
možno bojovati proti protestantům; řádové tradice ho naučí, jak
dobývati srdcí i smyslů všech mocných tohoto světa. Toť muž,
jakého potřebuje Ferdinand 1., sám rovněž Španěl pathosem víry
a zároveň Germán disciplinou vůle. Přes Ingolstadt a Vídeň
přichází Canisius do Prahy, aby synthesou jesuitismu španělského
i germánského ničil a hubil národní náboženskou kulturu v
Čechách. Chceme-li však býti právi těmto Canisiům, Koniášům a
Balbínům, nesmíme jich přirovnávati k dnešním učencům a
mnichům. Obrátili energii, již jejich druhové využívali k organisaci
zevní, do vnitra; zapověděli si smyslový a skutečnostní svět proto,
aby odříkajíce se ho, uvědomovali si stále svou ztrátu a dráždili
se touto zápornou rozkoší; zvedli pathetický boj proti všemu, co

22