i slabostí; prohlédají a zužitkovávají poměry svým houževnatým
smyslem reálních politiků; zapřahají praktický rozum a
neúchylnou vůli do služeb rozsáhlé a důmyslné organisace. Jsou agenty
božími, hejtmany církevními, diplomaty svého řádu: vše s
krajním napětím sil, vše s přímočarou důsledností, vše s dramatickým
soustředěním. Byli buď sami zprvu státníky či vojáky nebo
pocházeli alespoň z diplomatických nebo válečnických rodů;
nezapomněli toho nikdy ve své duchovní kariéře. Když jim architekti
budovali řádové domy, přikázali jim, aby do stavby vložili příkrou
kázeň kasáren či vězení; ve svých chrámech hromadili rádi
plastické nebo malované výjevy z bojů; neunavovalo je dívati se na
zápas archanděla Michala s ďáblem v různých obměnách.

Ale zpod dna jejich duší, praktických až k střízlivosti, pracovitých
až k mechanismu, účelných až k suchopárnosti, vytryskl občas
žhavý pramen visionářského fanatismu a jeho prudkost
zachvacovala pak netoliko je samy, ale i zástupy jejich duchovních
poddaných. Stáli pevně na skalnaté a pevné zemi, přemýšlejíce
vyp0čítavě, jak by ji stopu za stopou uvedli do svého poddanství, a
p0jednou se otevřela nebesa, a dobře vyzbrojehý žoldák boží uviděl
u vytržení věčnou blaženost. Zde je zadrhnut dramatický uzel
metafysiky jesuitské. Vše záleží na heroismu pozemské vůle
jednotlivcovy, která hromadí čin na čin, zásluhu na zásluhu, až udivf
a překoná samého Boha. Ale nade všecku vůli, nade všecko
hrdinství, nade všecku zásluhu triumfuje milost, živel mystický, kdy
Bůh přímo zasahá do osudu člověkova, pozvedaje ho prudkým
větrem k sobě neb oblévaje ho proudy svého slunce.
Nezapomenutelně vyjádřila to dvě pražská díla barokní: Brokoffova socha
Františka Borgiáše na Karlově mostě a Brandlova podobizna
Jiřího Plachého, dnes chovaná v kutnohorském Vlašském dvoře.
Oba tito jesuité jsou synové země, neústupní a tvrdí, zestárlí a
po
21