lých šeříkových keřů; na ocelové vodě omšelých bazénů kolem
sošek, elegických ve své opuštěnosti, krouží spadalé květy
magnolií a rhododender, zatím co po stupňovitých stráních, šplhajících
se až k samému královskému hradu, valí se celé vodopády zeleně
nejrozmanitějších odstínů: zeleně těžké a temné, jaká ovládá
jehličnaté lesy, zeleně melancholicky pomíchané se šedí, jakou
mívá omšelé, zvětralé stavivo, teplé a šťavnaté zeleně tučných luk
stále napájených vláhou, konečně nesmělé a bleďounké zeleně
mladého osení. Tyto jaré a nespoutané kaskády, které po
přirozených terasách pražských pustila v šťastném a vítězném rozmaru
štědrá ruka vlašských zahradních architektů, házejí zelenou svou
pěnu do oken, balkonů a pavlačí rozkošných paláců, zaplavují je
v jarním kypění až k římsám prvního poschodí, náhle však
uhýbají se a klesají, aby odhalily neočekávaný pohled k paradoxně
titěrným altánům a loggiím, na jejichž hravou něhu hrozí se
zřítiti masivní podezdívky hradní. Musíme mysliti na Ariosta, na
Tassa a chvílemi také na květnatého neapolského mistra
přetížených a strojených půvabů Giambattistu Mariniho.

Zda pouhou náhodou v téže době, kdy Marini básnil své
mythologické epos o bozích a zahradách, budoval jeho jmenovec pro
vévodu Frýdlantského na těchto místech palác? Porozuměl dobře
vůli generalissima, velkého condottiera, jenž vyrostl, proslavil se,
zbohatl v krvavých náboženských válkách, aniž věřil jejich
vůdčím ideím, prudkého a nebezpečného machiavellisty, který
zbožňoval jen sebe a svou moc. Marini srovnal se zemí celou čtvrt
městskou, domy, zahrady, dvorce, cihelny; obemkl vše vysokou
a pevnou zdí, vylučující jakýkoliv styk s okolím; vybudoval
rozlehlé sály, nekonečné chodby, vzdušné průjezdy, honosná
nádvoří; zavřel do tohoto komplexu, jakoby určeného pro
vladařskou dynastii, velikou zahradu, kterou dal osázeti stromy,
slibu
16