genia loci. Ten pathosem své sHy donutí jej, aby se rozhodl.
Chrámová hudba proudící ze dveří a oken po pravici vábí: Vrhni
se, zbloudilé srdce, do kypivých vln rozbouřeného citu, které
v extasi lásky a rozkoše nekonečným mořem víry a milosti
ponesou tebe až k slunnému břehu, na němž se tyčí boží trůn I Po
levici se však pevné stavivo řádového domu, který byl krbem
organisace a výboje, chmuří v příkrém mementu: Dokaž, synu
boží a sluho církve, exaltací své svobodné a mocné vůle, že jsi
hrdinou; odříkej se nebo bojuj, panuj nebo tvoř, hromaď kolem
sebe bohatství nebo žáky, a posledním tvým vítězstvím bude, že
procitneš jako hejtman nebeského vojska I

Mistři, kteří zbudovali barokní Prahu, zazdili do svých děl
odpovědi na tyto naléhavé požadavky.

Na sta holubů bHých a růžových, podobných velikým květům
magnoliovým, urvaným větrem, krouží li víří v smělých křivkách
nad rozkošným čtvercem Křižovnického náměstí u paty Karlova
mostu. Snesše se v kmitavých chumáčích s gotického cimbuří
staroměstské mostecké věže, opisují chvíli rozmarný kruh kolem
baldachýnů zastiňujících genealogické sochy Lucemburků,
usedají pak na stupně trůnu krále a králevice, aby v okamžiku tloukli
křídly o pestré štíty říšských erbů a znaků, svítících jako řada
polodrahokamů přímo nad ostrým hrotem oblouku, který otvírá
přístup na Kamenný most. Náhle však, přeseknuvše prudkou
úhlopříčnou čtverec náměstí, kam otevřenými okny křižovnického
chrámu padá ze skvoucí lucerny nad kupolí žlutý pruh světla,
vrhají se prudce na průčelí tohoto kostela, hovějícího slavnostní
šíří a imposantním klidem společenské kultuře zakladatelů
rytířského řádu křižovníků.

Mohutná jednoduchost chrámové fasády s hrdými sloupy pod

10