kladní rysy obmýšlené architektury. Každou překáž.
kou rostla mu křídla, každá obtížná stavební kulisa
učila jej, jak by monumentalisoval perspektivu, a
byh,li v okolí jeho stavby jiné mohutné dílo
architektonické, přijal je jako vítaný kontrast, jako
dramatickou folii. A nejinak byl poměr tohoto nejpraž",
štějšího z pražských umělců k studené a sychravé
přírodě, do jejíchž vichrů a deštů postavil vlašské své
sny: učinil ji služebnicí.

Máme z jeho kroisovské ruky křehké kusy důvěrné
architektury světské, jako letohrádek Ameriku i palác
Sylva Tarouccy, ale též důkladná profánní díla, jako
karlínskou Invalidovnu. Přestavěl T omášský chrám
tak, že přímo vyhladil všecky stopy gotické a byl
velmi taktním obnovovatelem paláce N
ostitzova.Stvořil intimní svatyňky pro domácí potřebu uzavřeného
kroužku, jako kostel sv. Karla Boromejského, uměl
hýti i prostým a jasným, jako v diskretním chrámku
sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech.

Ale co jsou tyto všecky stavhy proti malostranskému
svatému Mikuláši? Dostavěv jej jako dovršovatel díla
otcova, přetvořil Dientzenhofer Prahu; teI>rve od r.
1752 jest i Malá strana čtvrtí královskou. Chrám ten
podrohující si se samozřejmou svrchovaností všecko
širé okolí, není nám jen předmětem výtvarného podivu
neh smyslné rozkoše; jest nám více: často školou
velikosti, vždycky osudem. Nemáme z barokní doby
velké poesie, jakou jsou Francouzům tragedie
Corneillovy: můžeme-li jich kde oželeti, tož před touto
stavbou, jejíž zelená kupole skutečně soutěží s
mo
32