nemohlo býti místa pro světlý a klidný zjev výmluv •.
ného kazatele, jenž v šerém šatě, pod širým nebem
českého venkova, soustředil kolem sebe vděčné mlčení
lidového zástupu, spiatého v bratrství prostou silou
slova božího, českého slova božího.

Kráčeje po Karlově mostě, měl nábožný poutník před
sebou v oblacích posvátný ten stánek. Aby byl však
hoden vstoupiti do něho a požívati všech milostí tam
utajených, posiloval se přímluvou a příkladem zka .•.
menělých světců. Soudci kynul vlídně sv. Ivo, lékaře
vítali sv. Kosma a Damián, učitel nacházel ochránce
v Mikuláši T olentinském, libomudřec vzhlížel s důvě •.
rou ke králi mlsionářů a zároveň k učenci, Františku
Xaverskému. Zeny zvala sv. LUitgarda k lásce ne .•.
beské, sv. Alžběta k dílům dobročinnosti, sv. Anna
k rodinné něze. Juda Tadeáš hlásal chválu přátelství,
Vincenc z Ferrary vznešenost misií, Jan z Mathy a
Felix z Valois důležitost vykupování z otroctví. Ale
jako vladaři této církve vítězné a pomocné trůnili VY'"
soko ve vzduchu tři tvůrcové jesuitství, postavou obři,
s posunem imperativním, obklopeni přímo zástupem
duchovních poddaných, František Xaverský, Franti .•.
šek Borgiáš a nade všecky Ignác z Loyoly. Neboť
jak volá v roznícení plamenný a květnatý kazatel té
doby, Hynek Bílovský, v knize »Coelum vivum«,
vydané r. 1714: »Eia, vivat Ignatius, vivat Tovaryš .•.
stvo Ježíšovo! Vivat matka, rodička a zázrak světa,
vivat svaté církve srdce, zarmoucených potěšení, mat •.
ka všech duchovních řádů, ano matka všech lidí!«
Karlův most jest symbolickým obrazem pravé cesty

29