'I'-)lše XVII. věku, prahnoucí po velikém vzrušení,

vzpínaly se v myšlenkových svých touhách po
J--- Nekonečnu. Nad světem, jehož se zmocňovaly
svými žhavými smysly a jejž pokoušely se ovládnouti
svou panovačnou vůlí, klenul se jim vesmír jiný,
nepochopitelný, nezbadatelný a lákající k sobě svým
nadsmyslným tajemstvím. Hvězdáři a kosmologové
té doby, z nichž Kepler a T ycho Brahe měli své ob.
servatoře také v Praze, otevírali vědeckým způsobem
pohledy do Nekonečna fysického. Bohoslovci a ek
•statikové se současně vznášeli u vytržení do bezmez .•.
ných prostor Nebes, jež se ztrácely v nezbadatelném
kouzlu světla a záře. Pathetický cit roztoužených
srdcí vrávoral v rozkošnickém omámení touto říší
nadsvětnou, rozplývající se v zlatých mlhách tajemné
nálady.

A však i tuto oblast posléze ovládl účelný racionalism
jesuitův. Do prostor nebeských přenesli jesuité tutéž
hierarchii státně církevní, jíž jejich politický duch
naplňoval zemi. Myšlenku o stupňovité organisaci církve
promítli do končin nadpozemských jakožto skvělou
idei o svatých obcování: vedle církve viditelné,
seskupené u stupňů papežského trůnu, církev neviditelná,
rozložená kolem trůnu božího - a obě spiaty záslu .•.
hami a milostí. Jako na zemi vede pro věřícího cesta
k svátostem zástupem kazatelů, zpovědníků, duchov .•.
ních učitelů, tak v nebi ubírá se vykoupená a očištěná
duše sbory světců a mučedníků po vznešeném scho .•.
dišti hierarchickém až k trojjedinému Bohu.

Proto kupí barokní sochaři na průčelích, balustrádách

27