výmluvnost a květnatost kazatelů. Divoké vzrušeni
barokní masy, bombastické hromadění motivů,
rozmarná nepravidelnost nakupených detailů - to vše
zkroceno jest na těchto palácových stavbách velkých
rodů XVII. a XVIII. věku jednotící a sebevědomou
vůlí, která plyne z bezpečného pocitu šlechtictví a
výlučnosti. Pražské barokní kostely a kaple volají na
nás hned patheticky, hned s exaltovanou nábožností,
abychom neváhali vstoupiti a hledati v jejich prostorách
polehčení nebo milost. Avšak šlechtické paláce mlčí
před námi hrdě a povýšeně, neb usmívají se
nanejvýše na důkaz své vlídné milostivosti, zahalujíce svůj
vnitřek za fasádu, která má výraz velkého pána při
slyšení. Některé z těchto šlechtických staveb barok
•ních, pokud zachovány jsou ještě jejich zelené kulisy
stromové, jsou s to, aby vyléčily duši z nervosního
chvatu a z hlučné horečky moderní existence: až
budeme upachtěni a zemdleni, oddejme se pozorování pa
•láce Nosticova nebo Furstenberského; až černý srnu
•tek, sepředený ze sazí a pesimismu, lehne nám na
srdce,neopomeňme projíti se ulicí Vlašskou či Leten ..•.
skou, - vážné mlčení paláců a vlídný styk se starými
stromy občerství nás.

Snad dočkáme se jednou, že dějepisec, dovedoud čísti
z mluvy kamenů řeč duší, napíše nám historii stav i",
telské rodiny Luraghovy, která od konce XVII. sto~
letí shromáždila ve třech pokoleních celou řadu mistrů
tohoto panského baroka; vedle Dienzenhoferů je to
mezi pražskými architekty skupina nejzajímavější.
Není asi bez významu, že první práce luraghovské

25