párnosti, vytryskl občas žhavý pramen visionářského
fanatismu, a jeho prudkost zachvacovala pak netoliko
je samy, ale i zástupy jejich duchovních poddaných.
Stáli pevně na skalnaté a pevné zemi, přemýšlejíce
vypočítavě, jak by ji stopu za stopou uvedli do svého
poddanství, a pojednou otevřela se nebesa a dobře VY.
zbrojený žoldák boží uviděl u vytržení věčnou blaže.
nost. Zde jest zadrhnut dramatický uzel metafysiky
jesuitské.všezáleží na heroismu pozemské vůle jednot.
livcovy, která hromadí čin na čin, zásluhu na zásluhu,
až udiví a překoná samého Boha. Ale nad všecku vůli,
nad všecko hrdinství, nad všecku zásluhu triumfuje
milost, živel mystický, kdy Bůh přímo zasahá do
osudu člověkova, pozvedaje jej prudkým větrem k sobě
neb oblévaje ho proudy svého slunce. Nezapomenu.
tetně vyjádřila to dvě pražská díla barokní: Brokoffova
socha Františka Borgiáše na Karlově mostě a Brand.
lova podobizna Jiřího Plachého, dnes chovaná v kutno
•horském Vlašském dvoře. Oha tito jesuité jsou sy.
nové země, neústupní a tvrdí, sestárlí a poněkud již
vyžilí mužové činu, ponuří hrdinové kázně, jak se zdá,
spíše v táboře než v koleji. Brokoff a Brandl nezobra.
zili jich však uprostřed pravidelného chodu organisač.
ního díla, nýbrž v dramatické vteřině vytržení: Bor
•giáš exa!tován jest zázrakem eucharistie, Jiří Plachý
válečným napětím požárů, kde jeho velení nabývá do'"
sahu konečného vítězství nad švédskými kacíři.
Zdálo by se, že mnohem menší intensitou vůle byli
vyzbrojeni asketové a bohoslovci, kteří skládali jaksi
průměr drkevníků protireformačních, a jejichž
obro
22