lemi také na květnatého neapolského mistra přetíže •.
ných a strojených půvabů Giambattistu Mariniho.
Zda pouhou náhodou v téže době, kdy Marini bás .•.
nH své mythologické epos o bozích a zahradách, bu .•.
doval jeho jmenovec pro vévodu Friedlandského na
těchto místech palác? Porozuměl dobře vůli genera"
Iissima, velkého condottiera, jenž vyrostl, proslavil
se, zbohatl v krvavých náboženských válkách, aniž
věřil jejich vůdčím ideím, prudkého a nebezpečného
macchiavellisty, jenž zbožňoval jen sebe a svou moc.
Marini srovnal se zemí celou čtvrt městskou, domy,
zahrady, dvorce, cihelny; obemkl vše vysokou a pev=,
nou zdí, vylučující jakýkoliv styk s okolím; vybudo •.
val rozlehlé sály, nekonečné chodby, vzdušné prů .•.
jezdy, honosná nádvoří; zavřel do tohoto komplexu,
jakoby určeného pro vladařskou dynastii, velikou
zahradu, kterou dal osázeti stromy slibujícími široké
kmeny a chlumovité koruny. Když se otevře Vald •.
štýnská zahrada na malou chvíli v polovici května,
neuvítají v ní návštěvníky jen ohromné kaštany, pIa .•.
noucí tisíci světel, a jen jásající záhony azalek, nýbrž
i mohutné stopy výbojného genia Valdštýnova. Vše
konstruováno jest v duchu italské morálky panské,
které rozpíná křídla~po nejvyšší moci: do otevřeného
večeřadla padá odlesk velikého zálivu nekonečné
oblohy; kamenné sochy v houštinách a nad basény
zobrazují Herakla a giganty; voliéra- zdá se býti zří .•.
zena pro pobyt orlů; koruny starých stromů, ověn .•.
~ených břečťanem, dotýkají se nebes

Spanělská episoda v Praze není nikde tak zhuštěna

16