všecky možnosti hmoty jsou zužitkovány a znáso
•beny.

Praha barokní ztělesňuje novou lásku ke skutečnosti
a vládu nad ní; zosobňuje hierarchii nové společnosti,
která se skládá ze světských vladařů nad životy a
statky poddaných a z církevních vladařů nad dušemi
věřících; hlásá svými stavbami a písní svých zvonů
krvavou slávu aristokratického a kněžského imperia
•lismu. Krev a slzy namíchány jsou do malty, která
spájí kameny v smělých klenbách jesuitských chrámů
a šlechtických paláců; karyatidy nesoucí na krásně
ohnutých plecích tíhu portálťr a vzlet balkonů, mají
mimoděk vepsánu v rysích bolest poddaného lidu,
jehož práce a poslušnost hradí výlohy panského lesku;
ano, odvážil bych se říci, že do základů velkolepé ba
•rokní Prahy zazděn byl osud celého pokořeného ná"
roda: chápeme již, proč se na nás barokový genius
loci dívá maskou tragickou? Osloví",li nás, nepro
•mluví dojista v naší mateřštině. Nejen architektoničtí
tvůrci barokní Prahy, ale i její urození vládci a za
•kladatelé byli buď cizinci neb alespoň věrní vycho •.
vanci zahraniční kultury.

Radu jejich zahajuje císař Rudolf II. Samotář odvrá
•cený od lidí činu k věcem rozkoše, od přírody lho
•stejné a tvrdé v pravidelnosti svých změn k důvěr
•ným kouzlům umění neproměnného a křehkého, od
bezpečného poznání k dobrodružné hypothese a
k odvážnému experimentu, překonával svůj vrozený
spleen uprostřed španělských jesuitů a vlašských mi
•lostnic, německých rytců a anglických alchymistů a

13