ani si neuvědomili přítomnosti těchto duchových by.
tostí. Zato žije v Praze mocný a panovačný _genius
loci, jemuž nikdo neujde, zamysH •• 1i se nad Vltavou
o věcech kultury a umění. Genius ten stal se živelnou
silou, která pevnou rukou ovládla město: jeho mocný
a slavný hlas hlaholí, zpívá a pláče ve večerních sou
•zvucích pražských zvonů; jeho pathos duní k nám
z hukotu vltavských jezů; jeho zelené báně, posvě
•cené věčnému jaru, srostly s pražskými chlumy a ná.
vršími v přírodní nerozlomnou jednotu - teprve, když
prudké city a vznosné myšlenky tohoto božstva byly
promítnuty v stavby a v sochy, byla naplněna umě
•lecká reálnost Prahy. Pochopiti Prahu v její výtvarné
podstatě a v kulturní její bytnosti - tot znamená té .•.
měř tolik, jako rozuměti a sloužiti jejímu baroknímu
geniu loci.

Jsou chvíle, kdy dorozumíme se s ním jakoby naráz.
Za podzimního večera, prší=1i listí a sládne=li vzduch
vůní, tlení a zániku, dejme se sevříti obrovitou ka
•mennou náručí nádvoří v Klementině. Z jednoho
chrámu, v jehož oknech se třese slabý odlesk svěc
oltářních, šumí plnými proudy hudba varhan a ko=
stelního zpěvu; z druhého, uzavřeného a téměř za
•kletého, vane již noc přerývaná skřeky uvězněného
ptactva. Obrysy věží nad kvadraturou dvora jsou
temné a hrdé; chodby, které se chvílemi otevírají do
místností seminářských, ztrácejí se v posvátném a zne
•klidňujícím nekonečnu; v oknech, jež mají dvojí chlad
a přísnost, kláštera a vězení, obráží se kmitavě holá
ratolest stromu, který přestal býti součástkou přírody;

6