která svou chudobu konstruktivních myšlenek
dovedla zakrýti ornamentálním bohatstvím baldachýnů,
oblouků, sošek, tiál a květů, přechylujíc se ve zbo~
ňování plně rozvité přírody mimoděk k renaissanci.
Ani tato gotika se nevyžila v Praze cele, a její pa
•mátky jsou v městském celku pouhými torsy, takže
tážíce se onoho genia loci po jeho vděkuplné pod ••.
statě, dostáváme odpovědi kusé a trhané.

Zběsilost banausů a hmotařské podnikatelství nasa ••.
dily všecky páky, aby nadobro vypudily z obvodu
našeho města empirovou duši, která melancholickou
výčitkou pozdravuje nás z průčelí celnice na Josef
•ském náměstí, tak mohutného ve své klidné jednodu
•chosti. Usměvný a mírný ten genius, který počátkem
devatenáctého století se díval v jasných a pohodlných
místnostech přes rámě vybraným učencům skládají
•cím klasicisující jinotaje nebo našeptával citlivým a
štíhlým damám při procházce růžovým sadem fran ••.
couzské verše, prchl z Prahy na periferii, ukryl se
v pustnoucích letohrádcích mezi vinicemi, usnul na
chvílích v zapomenutých dvorcích na rozhraní mezi
předměstím a venkovem, a probudiv se, byl odtamtud
stihán až mezi pathetické pomníky hřbitova olšan ••.
ského a košířského s antickými emblemy ... zdaž ne ••.
ztratí tam v zahradách smrti genius Prahy empirové
svou poslední skutečnost?

Leč tato trojí božstva místní - a mohli bychom snad
rozmnožiti jejich počet - dlužno v Praze usilovně
hledati, než obrátí k nám svou tvář zastřenou mlhou
a mlčením; jsou návštěvníci, ba obyvatelé Prahy, kteří

5