nesměl by pominouti vlivu některých učitelů, zvláště Ant.
Rezka, který posílil jeho smysl pro státní reality v dějinách
a stále obracel pozornost zkoumavého dějezpytce pragmaticky
k aktuální politice. Osudově rozhodující zásah učinil však
z českých historiků do Pekařova vývoje jediný muž, v němž
vděčný žák trvale uctíval svého duchovního otce, i když si
postupně uvědomoval, bytostný rozdíl obapolných
temperamentú a naturelů. Jaroslav GoIl byl Josefu Pekař'ovi od vstupu
do Prahy stejně dobrým geniem, jakým se Palackému od
příchodu na pražskou púdu osvědčil kmetný Dobrovský. Ne
jenom proto, že ho vyzbrojil subtilní metodou a úspěšnou
heuristikou dějezpytnou, vyznačující se zvláště postupem
kriticky srovnávacínl a západnickou tendencí, která ráznt~
odmítala romantický názor o autonomii českého vývoje
dějinného. Ani jenom proto, že učitel vytvoril pro nezadržitelně
produktivního žáka a pro jeho podehu zaujímati kritické
stanovisko k celé problematice historické vědy priměřené forum
v "Českém časopise historickém", který se brzy stal
nerozlučnou součústí vědeckého osudu Pekař'ova. Ale s pronikavým
bystrozrakem uhodl na ráz vlohu i osobitost žáka, který ho mě I
pi'erústi; posiluje jeho sebedůvěru, dával mu úkoly, na nichž
rostla jeho síla; určil mu velmi brzy postavení rovnocenného
v(~deckého druha, kdežto většina Gollových i Pekařových
vrstevníků stále trvala na dávno vyvrácené klasifikaci mistra
a žáka. Jen jediný mezi Pekařovými vě~eckými vrstevníky,
a právě nejv)'značnější ze všech, Josef Susta, postřehl včas
správně význam akademického kolegy, který se skorem
samozl'ejmě stával hlavou nové historické školy, a pi-imkl se,
umocniv obdiv prátelstvím, k druhu málo staršímu, kosmopolita
k predstaviteli nezvratného češství, skeptik k zastanci
přímočarého a rozhodného j'ešení, opatrný vyznavač vědy pro vt~du

19