vzdaly pozdrav jeho mrtvému tělu; jeho přání se vyplnilo.
Rohozecký rodák sc i v době náboženské lhostejnosti
katolíka jenom matrikového cítil farníkem jenišovským a
ustanovil, že má býti pohřben u kostela, v němž byl křtěn; chrámek
starožitného původu a novodobé úpravy strměl jako bašta
víry a pokoje na výrazném místě Turnovska se svého návrší
do Pekařových myšlenek stejně jako do Havlíčkovy paměti
odevšad viditelný kostelíček borovský.

Selství, zosobněné rodinným gruntem v Daliměřicích, na
něž byl Josef Pekč:tř tak hrd, že rád zdluaznoval jeho znaky
ve své podobě, povazc i chování, zasluhovalo radostné pýchy
svého syna. Malebná výstavnost a dekorativní půvab lidové
dřevěné architektury na Turnovsku, kterou v zaníceném
lidopisném romantismu odkryl turnovský malíř, Jan Prousek,
byla vždy předmětem Pekařova zalíbení jako projev selské
zámožnosti a selského vkusu. Stejně však lnul ve venkovském
svém domově k důkazltm selské zbožnosti, užívající
výtvarných forem pozdního zlidovělého baroka, odkud čerpal i své
obranné přesvědčení o blahodárné síle barokní kultury u nás;
nedovedl jíti dědinou, aby nestanul před sousoším
mariánským neb sochou sv. Václava a sv. Jana a aby v nápise i v
chronogramu nedešifroval duchovní minulost osady. Pozoroval
rád rozvržení pozemků, směr i ráz polních drah, pokročilost

dVI' / 1/ / d b 1 V/ /v V bl h I /

vz e am ro I a stav uro y; y vSlm spIse nez a ovo nym

V vť 'k / v v v k v kd ' v I dl I b /

mes a em na navsteve na ven ovc, yz se ,po e s ov
a
sníkových, ~,bezdětný hospodář po zkvetlých mezích sám".

Jistě i ukrvtá duše umělcova zahrnovala v něm zvláštní
láskou stromy, ať byly jejich skupiny a ::Ileje odkazem staré
panské kultury na hradech, zámcích a dvorech, nebo ať jimi
selští pi'edkové chránili statek, kapličku, boží muka a
hřbitov. Již nám zašuměl vstříc svou stadickou melodií kult
ro
II