maloval ve svých feuilletonech, snad se tam ozve ně ••.
které z těchto jmen - zpodoboval věci s nemenší odu ••.
ševnělostí než lidi a naopak dovedl, vládna chvílemi
uměním patriarchálního klidu, dáti lidem pouhou per".
spektivu předmětů a dekorací.

Bohudík jest v »Povídkách malostranských« o mnoho
více než methoda, jest v nich hlavně kouzlo osobní a
záhadné, těžko definovatelné. Zdá se skoro absurd".
ností, že postavičky tohoto světa tak staromodního,
jež jsou podány slohem genrovým a kresbou grotesk".
ně realistickou, jsou myšleny docela typicky, ba"přímo
symbolicky: ale pročtěte si co nejpozorněji »Svato ..•.
václavskou mši«, »Hastrmana« oeb příběh »Jak si na".
kouřil pan Vorel pěnovku« -v čem jest jejich poslední
kouzlo než v této docela tichoučké tragice, diskretně
zahalené? Neruda však nikdy nebyl objektivním psy".
chologem velkého slohu - jen proto a pro nic jiného
nemohl a při své autokritice arciť nechtěl napsati velký
román - a tak hoře obecně lidské, jímž jako měkkým
temnosvitem opředl své postavy, má intimní, osobní
zdroj, v podstatě týž jaký vyvřel pak silně v»Prostých
motivech«. Jistě toto hlubší posvěcení spí mezi řádky
epické evokace zašlého světa; avšak kdo může říci, že
knihu zná, dokud se nezačetl právě mezi řádky? Ale ani
positivista neodejde od »Povídek malostranských«
ne=obdarován: povídka» U tří lilií« dá mu požitek vypravo".
vání hutného a úměrného;» Pan Ryšánek a pan Schlegel«
neb »Doktor Kazisvět« radost jadrné charakteristiky;
skizza »Jak to přišlo, že Rakousko nebylo rozbořeno«
štěstí perlivého humoru a bezstarostné moudrosti. ~

65