drná ironie erbenovsky řezaného výjevu »Jako do
skoku«, sociálně přihrocená »Tanečnice« patří sem
stejně jako tančící derviši na předměstí Kassim Pašu,
jako vampyrský rej mezi vykopanými kostmi v malo .•.
stranském příběhu »U tří lilií«. I Nerudovi mužné do .•.
by jest ves měrný pohyb vždy znovu tancem a plesem;
bal1adista vidí jaro 1848 v podobě bálové síně a v ta'"
nečních rhytmech, plných plesu a výskotu, ruchu a
šumu, hudby a skoku skládá »Bal1adu o po1ce«.

V »Knihách veršů« --- a jmenovitě v »Elegických hří'"
čkách« --- vykřikl Neruda několikráte strofami sou",
středěnými a výrazem podivuhodně smělým a bez .•.
prostředním tuto překypující, opojnou plnost svého
mládí a několik těch improvisací září a oslňuje jako
klikatý blesk jarní bouře. Kolik opravdového junáctví
sevřeno jest jen v osmiverší:

» V krátku přijdou horcí dnové,
přijde život líný,

budou milejší nad slunce
tmavé jeho stíny.

V chladné trávě, v palných snech svých
zas se povyválím,

mysle, jak as rok zas žití

marně prozahálím!«

54