1;A TRUCHLÁ, dlouhá noc stala se na novo domi",
nantou vnitřního života osamělého básníka. Chvílemi
se zdálo, jakoby vzpomínka na předčasně zemřelou
milenku měla v sobě slastný odlesk a vlídnou útěchu

oné krásné episody samy. Básník prodléval u ní se zá",
libou. V dušičkovém feuilletonu po 13 letech oživoval
si hlediště prozatimního divadla jen proto, aby se mu
zjevila dvojice Sebastiana a Violy. V nejkrásnější své
knize/ v »Prostých motivech« nadepisuje jednu eroti",
ckou pieyu alespoň jménem Terezy a Gesu, aniž již
myslil na milostnou svou elegii s Terezií Macháčko",
vou, tak rozdílnou od tohoto kapriciosního motivu.
Ale zvolna vyprchá a zmizí všecek slastný přízvuk
marného erotického snu ... vzpomínka na živou mi",
lenku vybledne, tvář její vymizí ze srdce ... a jen hořký
vyčítavý cit smutné ztráty zůstává. Přidruží se k ostat",
ním bolestným dojmům žívota, zvyší básníkův stesk
do osudu zpola jen prožitého. Poslední akt tragikom",
oedie lásky počíná. Milenka byla pouhým nástrojem
v ruce osudu, který jitře bolestnými a strastnými ději
nitro básníkovo, vybavoval jeho nejpravdivější a nej'"
hlubší díla umělecká. Kdykoliv Neruda/ osamělý a
chorý chodec po tvrdých dlaždicích života, účtoval
se svou minulostí, se svým mládím, se svou samotou,
nezapomněl vyčísti zlým božstvt''1m, že mu vzala mi",
lenku, že jej »zasnoubila s pouhou nadějí«.

Již v druhém vydání »Knih veršů« zaznívají tyto bo",
lestné tóny, a to bez sordiny, bez stilisace. V básni
»Našel jsem se«, této zkrvácené konfessi z roku 1871,
dere se na rty výkřik:

46