tické hyperboly. Pak, když konečně dočkal se netrpě",
livý již Neruda milenčina vyznání, vzdal se cele a plně
lyrickým paroxysmům svého citu, přestal psáti verše,
kde bylo přece nutno rhytmem, obrazem, strofickou
disposicí krotiti svoje erotické nadšení a improvisoval
jen dlouhé, pathetické dopisy. V těchto nekonečných
výlevech oddané něhy a spolu hořečné žízně po štěstí,
odcizil se Neruda nejen erotice svého poměru k Anně
Holinové, ale přímo vlastní, dotud jednostranně vy'"
hražené individualitě. Ironický intellekt, glossující
naivnosti roztouženého srdce a břitký pozorovatelský
realism, pronásledující nepřátelsky nadvládu sladkých
romantických fikcí, jsou teď kdesi hluboko pohřbeny.
A milenka se skutečně více a více stává fikcí, chřadne
a stůně, opouští Prahu, uchyluje se na venkov, Neru .•
dovi společensky nedostupný, a nepíše ani sama listů.
Básník, jenž ještě v prvních dobách lásky prožil celou
hrůznou soustavu představ a tušení o chorobě milen",
čině, nechtěl později ani zdaleka uvěřiti, že milenka
zvolna odumírá. Zpráva o její smrti 12. září 1865. byla
pro něho bleskovou ranou.

Pět dopisů, čtyři básnické skladby, z nichž dvě cyklické",
ho rázu, zůstaly nám z tohoto krátkého N erudova sna
erotického: zdá se na první pohled přímo frivolním, p,?d"
robovati tyto intimní památky literární analyse. Mají
vzácné posvěcení osudové: slib štěstí rozptýlen jest nad
nimi jako ranní oblaky prosycené purpurem červánků
..slib štěstí, jenž se neměl nikdy' naplniti. V několika měsí .•
cích, v nichž N eruda miloval Terezii Mácháčkovou, stal
se mu ten slib životním absolutnem, jemuž rád obětoval

44