RDÁ předmluva »Knih veršů« nese datum 18671
leželo by tedy mezi nimi a »Hřbitovním kvítím«
celé desetiletí. Chronologie mění se podstatně,
posuneme",li vznik »Hřbitovního kvítí« blíže ku
koncepčnímu bodu, k smrti přítele Antonína
T ollmanna r. 1853 a rozpomeneme",li se, že vět'"

šina básní z »Knih veršů« byla již před r. 1861 napsá",
na a po časopisech otištěna. Pětiletí, které dělí obě
básnické knihy mladého Nerudy, jest z nejvýznam'"
nějších dob jeho života. Nebyla to však ani smrt otco",
va, ani důvěrné sblížení se stárnoucí matkou; nebylo
to zřeknutí se dráhy úřednické a professorské ve pro",
spěch liberálního novinářství, ani první nesmělá sláva
přerušená literárním skandálem, co přepodstatnilo Ne",
rudu. První akt polotragické komedie lásky N erudovy
zjemňuje jeho sensibilitu; vzněcuje hluboce jeho cit,
učí jej graciésní hře rozmaru, vyvolává v jeho lyrice
konečně i hudební melodii.

V tomto prvním, celkem beznadějném a chmurném
dějství prožívá drsný, nedůvěřivý mladý poeta lyri'"
ckých dissonancí v poměru k prosté a jemné dívce
neustálý boj vášnivé touhy po úplném oddání se
s chladným, analytickým rozumem, jehož leptající
ironická lučavka rozkládá a ničí vlastní život citový.
Naslouchá do svého nitra a tu zaznívají vedle nej'"
něžnějších akkordů romanticko",sentimentální erotiky
i výsměšné, příkré tóny rozčarované skepse. A přece
vztahuje zas náruč po milence; než, ohlédne se za se",
be a tu vidí, kterak s drsným pošklebkem sardonícký
Mefisto skanduje svoje zlomyslné rhytmy o rozvaze,

40