RRVNí ze slibů »Hřbitovního kvítí« splňuje ještě
uprostřed literárních bojů obou nepřáte1ských po
•kolení veršovaný pamflet »U nás«; avšak i tu zápolí
básník nevítězně s formou a nadarmo se pokouší o ži
•votnou inkarnaci kvasícího svého vnitřního obsahu.
Vtipné nápady satiricky přiostřené netuhnou v neza
•
pomenutelné situace; polemické a kritické nájezdy na
nepříjemné osoby nehoustnou v opravdové postavy
karrikaturní; fantasie jest střízlivá, groteskního překre
•slování, bizarrní nadsázky Neruda nezná. Jeho verš
jest příliš šedý, příliš mdlý, příliš neohebný, než aby
zachytil figurinu, než aby charakterisoval dialogem,
než aby vytěžil plně časové narážky. Ač byl vycho
•ván německou literaturou třicátých a čtyřicátých let,
v níž vzešla Aristofanská setba literární satiry, vlo
•žená ironickými romantiky do půdy, přece nenaučil
se ničemu od tak skvělých a tak sršivých ohňostrojů
kritického vtipu a lidské zloby, jakými byla »Osudná
vidlička«, »Atta Trofl« neb »S'lětnice politické šesti
•nedělky«. Později, v bojích se Stufcovskou tartufferií
a s Pflegrovskou staropanenskou stoudností napsal
N eruda několik satir prósou, ale jak nezajímavé jsou
všecky jeho pokusy tohoto genru, proti klassickým
dílům české satiry literární i politické, proti »Křestu
sv.vladimíra«, protj» Tyrolským e1egiím«, proti »První
generální schůzce Ceského Národního museum«;Ne
•ruda vůbec nebyl satirik, byl humorista.

Mezi Havlíčkovým sark,asmem a Nerudovým humo
•rem jest rodový rozdíl. Utočný bojovník Havlíček mi
•luje svou myšlenku nade vše a všem na vzdory. Jeho

37