důlků tomu »co nic se nazývá«, leč bez romantického
mučednického gesta, bez dekorace náladových ob.='
razů, bez hudebních valeurů. Mácha, jenž Chi1de Ha .•
rolda jmenoval svým bratrem, uměl vždy zachovati
grandezzu romantického rytíře; v posledním zpěvu
»Máje« jede básník na koni pod popravištěm Vilémo.='
vým, jindy rozvívá vichr malebně přehozené cípy
jeho krásnéh~ pláště; z jeho okna zaznívá toužebná
píseň kytary. Neruda neskrývá svého proletářství, jde
pěšky v šedivém ošumělém kabátku, první intonace
jeho poesie jest úder okoralé hroudy na lacinou rakev
chudasovu, jejž »osud pozvav k neštastníkův kvasu,
počal svHkat do naha«. Přátelům i odpůrcům uniklo
naprosto vše, co »Hřbitovní kvítí« mezi řádky slibo.='
valo pro budoucnost: sociální lyriku, moderní balladu,
meditaci kosmickou, reflexi vlasteneckou, analysu mo.='
derní lásky, satiru literární. Dnes cítí pozorný čtenář
daleký dosah těch štědrých nápovědí; dnes zjistí tu
nedokonalé prvky, z nichž vzrostly pak »Písně kos.='
mické« (»Co jest země? Mocná báně z kostí, vetchých
z pope1e«) nebo i »Prosté motivy« (»Nebe širé ob.='
léklo šat šedý«); dnes přihlásí se mu v cyklickém řa.='
dění a variování motivů již budoucí mistr lyrických
celků; zdaž však by byl vše to našel již tehdy i neza.='
slepen časovými předsudky? Zda byl by si zamiloval
lyriku bez melodie, básníka bez náladového kouzla,
umělce neovládajícího svých prostředků? ~

36