k přítomnosti a jejím potřebám ukládal nejen o život
neplodného aestheticismu, ale i zbytečných kněží,
ab-=solutistických vladařů, úzkoprsých zákonodárců. Vše
to deklamovaly i ohlušující básně veršujících epigonů
školy mladoněmecké, strakatého F reiligratha,
revoluč-=ního diletanta v divadelním krunýři Herwegha,
Iyri-=ckého tribuna Alfreda Meissnera. Kde mohlo vše to
okouzliti literární mládež více než v Čechách
padesá.=tých let, zemi romantiky naprosto již odumřelé a kon
•.servativismu směšně ztrnulého? Po byronismu, neúplně
ztráveném, stalo se mladoněmectví, nekriticky přijaté,
myšlenkovou a uměleckou methodou mládeže: kdežto
oba starší byronovci a máchovci Sabina a Frič
ob.=mezili se na mladoněmecké theoretisování, přijali
mlad-=ší duchové Hálek, N eruda, Karolina Světlá theorii a
praxi Mladého Německa do té míry, že jejich
alma-=nahy a časopisy, »Lada Nióla« a »Máj«, »Obrazy
života« a »Rodinná Kronika«, jsou doslova
mlado-=německé orgány česky psané.

Jako emancipační hnutí myšlenkové znamenalo
mla-=doněmectví pro literární pokolení padesátých a
šede-=sátých let velmi mnoho; byl to právě N eruda, jenž
jeho obro9,ným tendencím statečně a úspěšně prosekal
cestu v Cechách. Snažil se kosmopoliticky rozšířiti
látkový okruh; obhájil řešení dobových problémů v
li-=teratuře; zavedl podrobné studium nejvšednějšího
ži-=vota na základě živých dokumentů; vybojoval
prole-=táři domácí právo v básni, v novelle, v románové
studii; prohlásil naprostou volnost slova a výrazu při
rozboru mravních otázek a při líčení každé skuteč",

24