Na Nerudu umělce a pozorovatele i soudce veřej no .•.
sti lze se již mnohem menší měrou spolehnouti než na
Nerudu člověka: ve věcích vkusu, slovesné kultury,
aesthetického soudu zůstane společenské ústředí, zů ••.
stanou tradice domova vždy směrodatnými. Tím vším
trpí až do základů Nerudova novellistická prósa a
hlavně jeho divadelní a literární kroniky, jimž nepří ••.
sluší jméno kritik, kdežto v básních s~olí v první řadě
na stráži vysoké a charakterní lidství Nerudovo a ve
•dle něho hned jako věrný zbrojnoš přísná Nerudova
autokritika. Kus plebejského nevkusu a lidové trivia
•lity mají ty soudy aesthetické, společenské a kulturní;
ty banality z ulice a z kuchyně, nasazující si škrabo
•šku vtipu, !X. masité a strakaté apotheosy života po
•zemského. V oblasti aesthetického soudu zvýšila Ne .•.
rudovu bezradnost ještě anarchie zaviněná žurnalisty
a utilitáři, hlasateli hmotné modernosti a populárních
tendencí; čistě plebejsky zavrhne Neruda všecko po
•výšené umění založené na složitých konvencích; znu
•dí se absolutní snahou klassického díla o krásu for .•.
mální; odvrátí se nedočkavě od minulosti do aktuelní
přítomnosti. Touto daní vyplatil se svému plebejskému
původu, svému proletářskému domovu Neruda spi
•sovatel v pracích určených hodině, potřebě, žurnálu;
Neruda člověk vyšel čist a svoboden a vryl hrdinský
relief svůj do kovu svých veršových děl a nejlepších
ze svých knih prosaických. ~

77