NERUDOVA vloha evokační byla tak silná a
suverenní, že malostranské scenerie jeho mládí
dovedeme si dnes stěží představiti jinak než
právě v N erudově neobyčejně malebné, rušné a
bar,-
vité interpretaci. Neruda posvětil a s_vým způsobem
přebásnil strmou Thunovskou ulici s Novými
záme,,ckými schody, bizarrní Janský vršek s grandiosní
ku,,Iissou Lobkovicova paláce spočívající na
tmavozele,,ném pozadí Petřína, poslední nejpříkřejší partii ulice
Ostruhové uzavřené temným a kalným schodištěm
Radničním i renaissančně hrdou a radostnou stavbou
paláce Schwarzenberského; ba N erudova
»Svatovác,,lavská mše« dala nové ladění stínům svitům a pable
•skům lodi svatovítské; také zvonková hudba v Loretě
hraje dnes melodií, kterou do ní vložil N eruda. Setkal
si v 60. a 70. letech ze vzpomínky a z touhy vlastní
Malou Stranu, s nejednou rozmarnou pointou genro=,
vou, s tak četnými uměle vyvolanými lyrickými kouzly;
elegické reminiscence; cvičený zrak milovníka pitto=,
reskních pohledů, docelující imaginace pracovaly na
tomto obraze tak osobitém. Proti ukvapeným závěrům
kulturních dějepisců, kteří ve shonu po dobových do='
kumentech zahrnují mezi ně úplně neprávem i trans='
formace básnické, bude nutno uvědomiti si konečně,
že Stará Praha N erudova, Stará Praha Karoliny Světlé,
Stará Praha Zeyerova jsou tři města zbudovaná z reál='
ních motivů fantasií básnickou. II N erudy řídí ji svěží a
živý smysl pro pittoreslmost, II Karoliny Světlé vášnivý
sklon ku kontrastům citově rozechvívajícím, u Zeyera
vřelý lyrismus elegického pathosu.

72