Místo skonu Theodora Kováka u Libice n. C.

VI.

26. červenec 1901.

V polovici července r. 1901 odevzdal Theodor Novák zkušební
kommissi universitní obě písemné své práce z chemie a
botaniky. Prázdniny hodlal věnovati systematickému studiu ke
zkouškám. Unaven a umdlen poněkud chtěl »okřáti na prsou matky
Země«, jak sám říkával osamělému bloudění v skrytých lesích a
zapadlých končinách. Krkonoše, jež poznal jako hošík r. 1896,
vábily jej nejen bohatou kryptogamickou kořistí, již si od nich
sliboval, nýbrž i samotářskÝ,m klidem svých hřebenů a mlčelivou
hloubkou lesů na úbočích. Casně ráno v pátek dne 26. cervence,
pln svěžesti s pevným plánem jeti přímo do Vrchlabí, opustil
domov rozloučiv se stručně, jakoby odcházel na půldenní vycházku.

Patrně cestou na nádraží dráhy Severozápadní náhle změnil
plán, chtěje zahájiti botanickou výpravu poznáním květeny
polabské. Vystoupiv v Poděbradech navštívil známou rodinu pana
ředitele Bucka, hrál a žertoval s dětmi, důvěřivě vyprávěl o svých
plánech, a jindy reservovaný a uzavřený, otevřel tentokráte celé
své srdce a pravil v hovoru po obédě: »Jsem úplně šťasten. Co
jsem mohl za daných poměrů vykonat, vykonal jsem; doufám, že