3-

březového stříbra a rašící zeleně nad Drážďany u vesničky Weisser
Hirsch. Dojmy museí a obrazáren, celý ten mocný úsměv prvního
velikého kulturního města, jež Theodor Novák viděl, ležel v jeho
šťastném pohledu. Radostně a bezpečně mluvil o své budoucnosti,
o práci, na niž se těšil a o vědeckých bojích, Zy nichž se nechtěl
vyhnouti žádnému. Na jihu v mlhách hledal Cechy a naleznuv
směr, kde asi leží Praha, tiše se usmíval. Pučící lesy kolem nás
šuměly mízou a plynoucí pryskyřicí a naplňovaly jeho duši sladkým
vědomím jara. pruhého dne jsme se rozešli. Příští jaro ztťávím
nad jeho hrobem.

Theodor~ No,,;'ikn Stati vyhrané.

3