32

č. 4-6) přehledná stať »0 dusíkatých derivátech uhlohydrátů«,
jejíž vědecký matcrial rovněž spracován i dříve v chemické
laboratoři, upravena k témuž účelu; pro dissertaci z rostlinné fysiologie
-oboru, jejž studiemi v Lipsku u professora Pfeffera příštího roku
hodlal dokonale poznati, ~ »0 stromatech pyrenomycet« shledáván
material. S jakou seriosností pomýšlel Theodor Novák na učitelskou
dráhu středoškolskou, o tom svědčí jeho dvě práce z methodiky
a didaktiky přírodních věd, podané v semináři paedagogickém,
»Botanická methodika na gymnasiích« a »Vyučování přírodopisné na
gymnasiích,« kdež všecky navržené reformy důsledně vycházejí
z evolučního názoru na svět, jehož tradování sliboval si od
důsledně provedeného neohumanismu.

Mnoho večerů následujících po úmorné práci v laboratořích
věnoval» Jednotě filosofické«, kdež byl horlivým jednatelem, a
botanické sekci »Klubu přírodovědeckého«, již s přítelem Wilhelmem
řídil. V lednu a únoru r. 1901 pořádala sekce »Kurs
kryptogamický«, všeobecně přístupný, v němž oba pořadatelé o přednášky
se rozdělili. Theodor Novák, zaujatý tehdy v přední řadě studiem
hub, stylisoval c1~arakteristické provolání akcentující důležitost
poznání nižších kryptogam pro pozorování biologická, hlavně pro
fysiologii buněčnou a nauku o parasitismu l» Vesmír« r. XXx. č. 82),
přednášel kromě všeobecného úvodu třikráte o myxomycetách,
eumycetách a phycomycetách. Literární jeho práce té doby jsou
rázu vesměs drobnějšígo, tak referát o knize van ťHoffově v
Rozhledech, Machově v Ceské Mysli a obě informační stati o
neolamarckismu a neodarwinismu v Ottově Slovníku naučném.

Tato krásná a jemná sloha učence a filosofa, snílka a
myslitele, soulad analytické břitkosti a synthetické tvůrčí síly,
posvěceny byly tklivým až kouzlem srdce dětského. Když hnčdé
své oko, jež intensivním duševním životem stávalo se hlubším a
jemnějším, upřel s vděčnou oddaností ku své matce, již miloval
láskou absolutní, když čekal skromně na přání otcova, jež mu
byla mravním zákonem, když malého bratříčka Jarouška houpával
na klíně a ukazoval mu obrázky ze zoologie Fričovy nebo
Hertwigovy, ležela na snědé tváři jeho táž tichá a čistá něha, jíž před
dvacíti lety oblita byla tvářička »malého filosofa«. Jen žena
zůstala mu vždy hádankou. »UŽ kolikráte chtěl jsem se vydati na
cestu a hledati novou pevninu, ženu, ale vždycky zůstala má loď
zakotvena v pevné půdě vědy," píše v listě děkujícím za
blahopřání k posledním zrozeninám.

Rekovně antická láska plná obětavosti a přátelského
porozumění pojila jej k mladšímu bratru, s nímž chodívali jako bratrské
postavy na řecké medailli. Smím dnes, kdy medaille ta ukrutně
zlomena, dotknouti se nezapomenutelných posledních chvil, jež
zažili jsme spolu? Bylo to v dubnu, ve světlých a zářivých lesích, plných