32 č. 4-6) přehledná stať »0 dusíkatých derivátech uhlohydrátů«, jejíž vědecký matcrial rovněž spracován i dříve v chemické laboratoři, upravena k témuž účelu; pro dissertaci z rostlinné fysiologie -oboru, jejž studiemi v Lipsku u professora Pfeffera příštího roku hodlal dokonale poznati, ~ »0 stromatech pyrenomycet« shledáván material. S jakou seriosností pomýšlel Theodor Novák na učitelskou dráhu středoškolskou, o tom svědčí jeho dvě práce z methodiky a didaktiky přírodních věd, podané v semináři paedagogickém, »Botanická methodika na gymnasiích« a »Vyučování přírodopisné na gymnasiích,« kdež všecky navržené reformy důsledně vycházejí z evolučního názoru na svět, jehož tradování sliboval si od důsledně provedeného neohumanismu. Mnoho večerů následujících po úmorné práci v laboratořích věnoval» Jednotě filosofické«, kdež byl horlivým jednatelem, a botanické sekci »Klubu přírodovědeckého«, již s přítelem Wilhelmem řídil. V lednu a únoru r. 1901 pořádala sekce »Kurs kryptogamický«, všeobecně přístupný, v němž oba pořadatelé o přednášky se rozdělili. Theodor Novák, zaujatý tehdy v přední řadě studiem hub, stylisoval c1~arakteristické provolání akcentující důležitost poznání nižších kryptogam pro pozorování biologická, hlavně pro fysiologii buněčnou a nauku o parasitismu l» Vesmír« r. XXx. č. 82), přednášel kromě všeobecného úvodu třikráte o myxomycetách, eumycetách a phycomycetách. Literární jeho práce té doby jsou rázu vesměs drobnějšígo, tak referát o knize van ťHoffově v Rozhledech, Machově v Ceské Mysli a obě informační stati o neolamarckismu a neodarwinismu v Ottově Slovníku naučném. Tato krásná a jemná sloha učence a filosofa, snílka a myslitele, soulad analytické břitkosti a synthetické tvůrčí síly, posvěceny byly tklivým až kouzlem srdce dětského. Když hnčdé své oko, jež intensivním duševním životem stávalo se hlubším a jemnějším, upřel s vděčnou oddaností ku své matce, již miloval láskou absolutní, když čekal skromně na přání otcova, jež mu byla mravním zákonem, když malého bratříčka Jarouška houpával na klíně a ukazoval mu obrázky ze zoologie Fričovy nebo Hertwigovy, ležela na snědé tváři jeho táž tichá a čistá něha, jíž před dvacíti lety oblita byla tvářička »malého filosofa«. Jen žena zůstala mu vždy hádankou. »UŽ kolikráte chtěl jsem se vydati na cestu a hledati novou pevninu, ženu, ale vždycky zůstala má loď zakotvena v pevné půdě vědy," píše v listě děkujícím za blahopřání k posledním zrozeninám. Rekovně antická láska plná obětavosti a přátelského porozumění pojila jej k mladšímu bratru, s nímž chodívali jako bratrské postavy na řecké medailli. Smím dnes, kdy medaille ta ukrutně zlomena, dotknouti se nezapomenutelných posledních chvil, jež zažili jsme spolu? Bylo to v dubnu, ve světlých a zářivých lesích, plných