25

všestranně od obou krajních typll Brandovy energie ethické a
Gyntovy energie pudové až k jejímu úplnému zhasnutí v
Hjalmarovi a obrozování se v Rosmerovi, Henrik Ibsen, jenž proti
dobře vypočítaným a zle opotřebovaným technickým obratnostem
běžných dramatikll, pojímá divadlo zase čistě dynamicky. Goethe
posléze mu byl spíše myslitelem než básníkem, filosofem než
umělcem, Goethe fysiolog a osteolog, mineralog a optik, autor
»Farbenlehre« a »Metamorphose der Pflanzen,« Goethe vydávaný a
kommentovaný sic filology, ale milovaný a chápaný přírodozpytci,
mrtvý ve školních vydáních, ale živý a aktuelní v moderním
evolucionismu, Goethe, jemuž literární tvoření jest daleko méně
posledním účelem než vždy jasnější poznání, jenž píše, aby se vnitřně
vyvíjel.

Všecko to umění není mu jen předmětem lásky a obdivu,
radosti a rozkoše, ale bezpečným dllkazem duchovní evoluce a
měřítkem jejích úspěcM, direktivou jejího postupu a předzvěstí
jejího plného vítězství. V evolucionism a protimaterialistický energetism
dá se shrnouti duševní názor jeho v těchto třech létech, kdy sám
překonává úspěšně utopistické sny a příliš hlasité protesty doby
předchozí, kdy měří a ocelí svou duševní sílu. Rozběhy a rozlety
v rllzných oborech charakterisují pracovité a úsilné toto triennium;
universalism přírodovědecký vystřídá v nich universalism všeobecně
vědecký předešlého údobí Co jindy prožíVá intelligentní mládež
deset let mezi dvacátým a třicátým rokem, prožito a promyšleno
tu v době tříleté, co promítá se u oné vnějšími krisemi a
mravními přemety, vyhráněno tu čistě duchovně ve vzácné harmonii.

Proces takto napověděný zobrazil Theodor Novák
pozoruhodnou řadou prací. Osmnáctiletý vystoupil literárně, a díla z
jednadvacátého jeho roku mluví již o bohatém dusevním jeho vývoji,
nejen o mohutnění, nýbrž i vytříbení a zj~mnění názorů. Odborně
přírodopisné práce těch let, otištěné v »livě« a »Vesmíru«,
zabývají se v první řadě rostlinnou fysiologií a fysiologickou chemií;
některé z nich byly předneseny pllvodně v »Klubu
přírodovědeckém« a na to literárně propracovány.

Přesné ovládání případné literatury, kritický úsudek v jejím
posouzení, částečně i vlastní mikroskopické a chemické revidování
výsledků prací předchozích a vždy široké hledisko, podřaďující
nový, důležitý detail všeobecným zákonllm biologickým,
charakterisují tuto skupinu, repraesentovanou nejvýznačnější prací »0
chemickém složení rostlinné blány buněčné« (Vesmír XXVllI.).

Studium specie1ně botanické přináší vedle floristické stati
»Rašeliny Žďárského pohoří« (Vesmír XXIX.), shrnující v ~oncisní
formě výsledky mnohonásobných studií ve východních Cech ách,
největší práci anatomickou a morfologickou: »Příspěvky k
morfologii a anatomii pižmovky (Adoxa moschatellina)«. Definitní stylisace